Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nespokojenost s demokracií dosáhla vrcholu. Střední Evropě hrozí „argentinský syndrom,“ říká spoluautor přelomové studie

Spokojenost s fungováním demokracie dosáhla dna. Ilustrace: Petr Polák
Spokojenost s fungováním demokracie dosáhla dna. Ilustrace: Petr Polák

Jste spokojeni s fungováním demokracie ve vaší zemi? Podle přelomové studie skupiny vědců z Cambridgeské univerzity podíl občanů, kteří by na tuto otázku v roce 2019 odpověděli negativně, přesáhl 57 procent. Nespokojenost tak dosáhla svého dosavadního globálního maxima. K největšímu poklesu dochází v rozvinutých demokraciích.

„V posledních 30 letech se sice podařilo porazit nacionalismus a komunismus jako systémové alternativy k západnímu liberalismu, ale jeho půvab začal také opadat. Podobný vývoj otevírá dveře jakési neliberální demokracii nebo takovému mírnému autoritářství,“ říká jeden z autorů studie Roberto Foa.

Kombinujete data od více než čtyř milionů respondentů z více než 3500 různých průzkumů. Jak se dá měřit spokojenost s demokracií? A co taková spokojenost či nespokojenost může naznačovat?

Skrze řadu anketních otázek se obvykle ptáme, jak jsou občané spokojeni s výkonem demokracie ve své zemi. Samozřejmě, každý člověk má jiné preference a žije v jiných podmínkách, což má vliv také na to, jak fungování demokracie vnímá.

V politické psychologii se dlouhodobě diskutuje o tom, jak lidé na tyto otázky odpovídají. Zda jejich reakce odráží subjektivní standardy, kdy jsou lidé zkrátka kritičtější k politickým elitám a vlastním politickým institucím, nebo jde skutečně o ukazatel výkonnosti, podle nějž občané intuitivně hodnotí, nakolik politické instituce plní své sliby, jak se jim daří dosahovat cílů, na nichž občanům záleží. Ať už jde o zaměstnanost, politickou stabilitu, snížení kriminality, zlepšení veřejných služeb a podobně.

Analýza zmiňuje Maďarsko, Slovensko, Polsko a také Českou republiku v souvislosti s upozaděním první postkomunistické elity a nástupem populistických politických stran k moci. Snímek z Krakova. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Každopádně je to trochu jako citát od Lva Nikolajeviče Tolstého o tom, že všechny šťastné rodiny jsou si podobné, ale každá nešťastná rodina je nešťastná specifickým způsobem. Země jako například Švýcarsko, Dánsko nebo Norsko, kde jsou lidé s demokracií spokojeni, jsou bohaté, stabilní, jde o relativně rovnostářské společnosti s dobře fungujícími veřejnými institucemi a službami, navíc s nízkou úrovní korupce a zločinu.

Když se ale podíváme na oblasti, kde jsou lidé nespokojeni, ať už jde o Latinskou Ameriku, Spojené státy, nebo jižní Evropu, každý region a země mají svůj vlastní příběh nespokojenosti.

Lze tedy nespokojenost s demokratickým fungováním nějak shrnout nebo vystihnout?

Asi nejjednodušším rozdělením je, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější