Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Osm let čekání na novinku Fiony Apple se vyplatilo

Fiona Apple v roce 2015. Foto: Sachyn Mital
Fiona Apple v roce 2015. Foto: Sachyn Mital

Kdy naposledy jste poslouchali nahrávku, na níž se v roli nástrojů postupně představí kuchyňský dřez, kovové sošky anebo kosti mrtvého domácího mazlíčka? Kdy naposledy jste se prokousávali abstraktními a poetickými, přitom na dřeň syrovými a přímo k jádru jdoucími texty? Z těchto zdánlivě nesourodých ingrediencí upředla zpěvačka Fiona Apple novinku Fetch the Bolt Cutters, desku nesmírně závažnou, přesto snadno přístupnou, desku, jež je zatím nejvážnějším kandidátem na letošní album roku.

Na jméno americké zpěvačky Fiony Apple bylo poprvé možné narazit v polovině devadesátých let. Tehdy se stala jednou z nejvýraznějších tváří nové generace mladých zpěvaček a písničkářek, které měly společné nejen to, že odmítaly být popovými princeznami. Spojovalo je, že přicházely s vlastními skladbami s na tu dobu nezvykle ostrými a otevřenými texty, vnášejícími svěží ženský prvek i do jinak otřepaných témat.

Bylo by přesto chybou o této vlně hovořit jako o hnutí. Nevznikla odspodu jako nový kulturní fenomén, ale uměle jako marketingový produkt lovců talentů. Každé velké vydavatelství chtělo mít svoji Alanis Morissette a každé po svých interpretkách chtělo, aby zopakovaly astronomická prodejní čísla jejího alba Jagged Little Pill (1995). Důležitější než hlas a názory zpěvaček byl však jejich prodejní potenciál. Důraz na něj později u některých vedl ke ztrátě autenticity (točení stále stejných desek Alanis Morissette), anebo měl na jejich kariéru zničující dopad jinak (Joan Osborne je navzdory vynikajícím pozdějším nahrávkám stále v povědomí zapsaná jako zázrak jednoho hitu).

Fiona Apple nejenže takto o věrohodnost nikdy nepřišla, záhy se jí podařilo – a je samozřejmě otázkou nakolik vědomě nebo záměrně – vzepřít se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější