Chytrá karanténa na vlastní kůži: nelogičnost se střídá s nepřipraveností
Glosa Elišky Černé: Raději se už neptám, proč jsem nedostala neschopenku, když bych měla správně čekat šest dní na testy na covid-19. Pořád mi ale nejde do hlavy, proč lékaři poslali ze dvou lidí se stejnými příznaky na testy jenom jednoho z nás. Jsme jen naivní poctivkové, nebo má systém vychytávání potenciálně „covidových pacientů“ mezery?
Kombinace zvýšené teploty, shody náhod, covidu-19 a pečlivých i méně pečlivých doktorů mi dala na vlastní kůži pocítit, jak u nás (ne)funguje snaha zachytit pacienty s příznaky covidu-19. Chvílemi jsem si rvala vlasy. Jak je vůbec možná taková nesystémovost, když vláda kvůli šíření koronaviru omezila na několik měsíců celou republiku, nalila do systému nekonečné miliony a další ještě nalije?
Počítám, že na začátku tohohle příběhu stojí celodenní reportáž spojená s pobíháním po vyprahlé jihomoravské krajině. Ještě když jsme se s kolegyní a přítelem vraceli pozdě odpoledne domů, bylo mi dobře. V noci mě ale vzbudily horečky, bolesti a nevolnost.
Den po nočním běsnění mi sice nebylo dobře, ale určitě lépe. Přítel přesto volal na pohotovost. Jako Pražák jsem si totiž v Brně, kde jsme zůstali na noc, nemohla zajít k praktickému lékaři. Na pohotovosti nás ovšem vyvedli z omylu. Bez testů na covid-19 za nimi nemáme s teplotou vůbec chodit. Nevezmou nás.
Znervózněli jsme a to
