Lejla Abbasová: Pro chlapy jsem lovná zvěř, chovají se ke mně jako honicí psi. Říkají mi čokoládko a chtějí si sáhnout
Moderátorka Lejla Abbasová téměř přestala chodit do společnosti, protože už nemá sílu neustále odrážet útoky mužů. Přestala nosit podpatky, šperky, snaží se být nenápadná. S tím, že ji muži vnímají především jako objekt sexuální touhy, se deset let snažila smířit na psychoterapii. Až pak začala být schopná sama sebe vnímat pozitivně.
Jak se k vám muži chovají?
Ono se to v čase strašně mění. Do nějakých třinácti let jsem byla ošklivé kačátko. Jako opravdu ošklivé. Ještě v první třídě na základce jsem měla obrovský problém s paní učitelkou a s kolektivem. Šikanovali mě. Pak naštěstí přišla mladá, zapálená učitelka a celé se to změnilo.
Na osmiletý gympl, což byly v té době exkluzivní školy, protože jich tu bylo jen asi pět, jsem šla do Kladna, kde byla silná romská komunita. A protože jsem vypadala jako Romka, brali mě naprosto bez problémů. Nepřišlo jim na mně nic divného, protože tam s Romy úplně v pohodě žili.
Tehdy byla obrovská nadávka „negr“. Tedy do té doby, dokud k nám nepřišla MTV, basketbalové hvězdy a celá afroamerická popkultura. Teď je Rom naopak stigma a černoši jsou hvězdy.
Projděte si přes rozcestník níže příběhy všech 35 žen, které pro Deník N promluvily o sexuálním obtěžování. Zobrazíte si je kliknutím na jednotlivé fotografie.
Jak na vás kluci v této době reagovali?
Nijak. Veškeré školní lásky, které jsem tehdy měla, jsem prožívala jako prostředník. Jen jsem donášela vzkazy a o mě nikdo nestál.
Kdy se tedy situace změnila?
Zhruba kolem těch třinácti čtrnácti let. Najednou jsem se vyloupla. Navíc jsem se v té době začala bavit s podstatně staršími lidmi. Většinou jim bylo kolem pětadvaceti. Sama jsem vypadala starší. Začala jsem se pohybovat v prostředí cizinců, pracovala jsem za barem.
Ve svých očích jsem se nijak zvlášť nezměnila, ale ze mě, z té ošklivé, zamindrákované holky, se najednou všichni mohli zbláznit. V té době hrála roli i porevoluční nálada, kdy se stalo velmi ceněnou květinkou v klopě mít míšenku.
Navíc jsem chodila hodně extravagantně oblékaná. Náramky až po loket, kérku, barvila jsem si vlasy, měla jsem copánky. Upoutávala jsem na sebe pozornost. Ale vyzývavá jsem nebyla nikdy. Nebyla jsem typ na minisukně a výstřihy. Ani v modelingové branži jsem nikdy nenafotila jediný akt, nikdy nic odhaleného. Jsem v podstatě strašně stydlivá.
Jak se k vám tedy muži chovali?
Musím říct, že jsem si za celý život vyslechla asi milionkrát, že jsem
