Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ne má být ne, v našich rozpacích chtějí muži číst ano. Nedělejme v tom bordel, říká herečka Petra Bučková

Petra Bučková. Foto: KIVA
Petra Bučková. Foto: KIVA

„Zkušeností mám na rozdávání, nejen těch ‚běžných‘, ale i extrémnějších, o kterých málokdo ví,“ odepsala herečka Petra Bučková na výzvu Deníku N, aby se ženy svěřily, jaké formy sexuálního obtěžování zažily, jak se cítily a jak reagovaly. Váhala. Ale pak se rozhodla – hlavně kvůli mladším nebo zranitelnějším ženám – promluvit. „Kvůli nim musíme dávat jasně najevo, že tohle chování není přijatelný standard. Úplný základ je znát své hranice. Nejde o to, kde je staví společnost nebo kde se očekává, že je budu mít, ale kde je mám já.“

Naznačila jste, že zážitek se sexuálním obtěžováním, který na dlouho ovlivnil váš život i váš přístup k vnějšímu světu, se vám stal už během dospívání.

A nebyl jeden. Jako náctiletá holka jsem byla hodně otevřená, až bezelstná, na což jsem pak dost doplatila. A nešlo „jen“ o obtěžování. Když dostanete facku, až vám praskne bubínek, a modřin si všimnou i vaše kámošky a jediný, komu to nedochází, jste vy, něco je špatně… Nutno říct, že šlo o vztahy, které navenek vypadaly idylicky, a nikdo nic netušil. To je na delší povídání, nesouvisí úplně s naším tématem, ale ze svého života to nevypářu.

Probrala jsem se poměrně rychle – a uzavřela jsem se úplně. Nosila jsem svetry až na zem, abych náhodou neprovokovala. Na JAMU mi dokonce v prvním semestru dali podmínku, že musím začít nosit podpatky a sukni. A dobře udělali. Postupně a dost pomalu jsem se začala otrkávat, ale když jsem začala být zase ženská, zářivá, dostalo se mi často reakcí, že svádím. Vysílám přece „jasný signály“, že „to chci“ – s tím odůvodněním mi z ničeho nic klepal v noci nezvaný kolega na mé hotelové dveře. A tak jsem se zase na nějakou dobu zapouzdřila. Neukazovat se a nezářit. Prostě nahoru dolů.

Ach jo, to je taky strašně časté. Tendence volit preventivně rolák než dekolt. Chápu, že když mají ženy za sebou takové věci, sáhnou po tom jako po možném řešení… Od dospívání slýchám „vtipné“ i vulgární narážky na svoje prsa, nějaký čas jsem taky měla tendenci je schovávat do plandavých triček, ale pak jsem si řekla, že „ukrýváním“ rovnou sama sebe stavím do nějaké podřízené role…

Ano. Je to šílený a neměly bychom se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější