Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Strhávání soch a revize klasiků není výmyslem liberálů či neomarxistů, „kulturní válka“ patří k Západu od jeho vzniku

V Richmondu, hlavním městě Konfederace během války Severu proti Jihu, po vlně protestů úřady nechávají odstranit sochy odkazující na otrokářskou historii této části USA. Foto: ČTK/AP
V Richmondu, hlavním městě Konfederace během války Severu proti Jihu, po vlně protestů úřady nechávají odstranit sochy odkazující na otrokářskou historii této části USA. Foto: ČTK/AP

Komentář Jiřího Pehe: Boření soch, útoky na některé filmy a knihy, nebo dokonce vyřazování některých autorů i textů z učebních osnov občas kritikové současného antirasistického a emancipačního hnutí vykreslují jako novodobé jakobínství. Popřípadě jako údajný konec Západu, který podlehl pod tlakem jiných kultur a vnitřních pátých kolon pokušení sebedestrukce.

U nás jsme si mohli ukázku tohoto typu uvažování přečíst kupříkladu v nedávném textu ředitele Institutu Václava Klause Jiřího Weigla, ale jeho obdobu najdeme i v mnohých dalších konzervativních a nacionálně populistických médiích v západních zemích.

Jednou z argumentačních linií je spojování toho, co se dnes děje, s liberály, ještě lépe s levicovými liberály, nebo rovnou neomarxisty. To oni prý svojí tolerancí, nebo přímo nabádáním k destrukci tradičních hodnot a protizápadním sebemrskačstvím pomohli otevřít stavidla pro současnou vlnu útoků na významné symboly minulosti. Už dávno předtím, než současná vlna strhávání soch a cenzury některých děl a autorů vypukla, připravovali prý pro ni půdu na amerických i dalších západních univerzitách i v liberálních médiích.

Tato interpretace je ovšem dost zjednodušená. Pomíjí skutečné příčiny a dynamiku sociálních změn v západních společnostech. Jejich motorem není v prvé řadě politická nebo kulturně-sociální agenda a politika liberálů či levice, která nyní údajně zneužila současné protesty k další „kulturní revoluci“, ale zásadní proměny ve struktuře i fungování západních společností, které jsou poháněny primárně revolučními technologickými změnami.

Byl to Západ, kdo vypustil z lahve džina globalizace, která nyní v podobě planetárního sdílení informací a idejí a masové migrace zásadně přispívá ke vzniku nových nároků menšin artikulovaných různými emancipačními hnutími. Ačkoliv globalizace byla původně poháněna především vnitřní logikou expanze tržního hospodářství, umožnila nejen, aby do západních společností začaly „zadními vrátky“ proudit alternativní pohledy na svět, kulturu a na historii v posledních stoletích, ale aby se zároveň západní idea rovnosti stala univerzální normou.

Před současnou vlnou volání po rasové rovnosti se celá desetiletí vedl (a dál vede) boj za rovnost mužů a žen, který na sebe bere různé tváře – před několika lety například podobu hnutí MeToo. Za svoje požadavky více či méně úspěšně už od šedesátých let minulého století bojují i různé etnické a kulturní menšiny. A rozhořel se i boj za vyrovnání rozdílů mezi Severem a Jihem, za uznání nezápadních kultur, popřípadě zmírnění nemalých ekonomických nerovností, které způsobuje globální kapitalismus.

Nic z toho nelze označit za „nezápadní“, jak se o to pokoušejí někteří kritici současného emancipačního hnutí.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější