Poranění duše nevyléčíš blahobytem. Román Dcery pitvá vztahy otců a jejich dcer
O komplikovaných vztazích mezi syny a otci toho byla napsána spousta, ať v literatuře krásné, nebo teoretické. Neméně komplikovaný vztah otců a dcer, zejména pak dcer, které dosáhly středního věku, zůstával tak trochu stranou pozornosti. A právě tomuto tématu se rozhodla věnovat německá prozaička Lucy Fricke.
Fricke má za sebou už čtyři romány. Ten poslední, o kterém je řeč, mezinárodní bestseller Dcery, právě ve výsostně čtivém překladu Michaely Škultéty vydalo nakladatelství Akropolis.
Román by se klidně mohl jmenovat Kamarádky – jeho těžištěm je totiž přátelský vztah dvou žen ve středních letech, vypravěčky Betty a Marthy. Obě mají komplikovaný vztah se svými otci. Betty je od dětství postižená četnými partnerskými rozchody své matky a za otce si „vybrala“ italského muzikanta, který jednoho dne záhadně zmizel. Trauma dětství se u ní projevuje i jistým nadhledem hraničícím s cynismem, který z ní ovšem dělá neobyčejně bystrou pozorovatelku svého okolí a vynikající vypravěčku. Zatímco Betty, stižená traumatem minulosti, žije samotářským životem, Martha vztah navázala, ovšem traumatem prochází v přítomnosti, neboť se opakovaně