Glosa: Příliš dlouhý pochod aneb Umění se vzdát
Při každém startu s nadějí upínáme oči k cíli. U každého úkolu se těšíme na jeho odškrtnutí v to-do listu. U příběhů očekáváme sladký happy end. Ale co když se to nepovede?
Je sobota, časné ráno. Ještě nebylo ani pět hodin. Slunce rozehřívá probouzející se krajinu, která v noci zvlhla rosou. Od úst mi přestala s každým výdechem vycházet pára a už před hodinou jsem odložila přebytečnou čelovku. Kamarádi kousek přede mnou vesele kráčí po cestě a čas od času utrousí nějakou vtipnou průpovídku. Idylické ráno, dalo by se říct. A já jsem úplně v háji.
Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se
Noc z minulého pátku na sobotu jsem strávila na pochodu, jehož cílem bylo dojít z Brna do Lanškrouna. Ušetřete si hledání, je to skoro sto dvacet kilometrů a Mapy.cz spočítají trasu na sedmatřicet hodin nepřetržité chůze. My startovali v šest večer, zkušení účastníci si na to dali čtyřiadvacet hodin. S kamarády z mé party jsme se hned shodli na tom, že to celé neujdeme. Určili jsme si přijatelnější cíl, kterého jsme chtěli dosáhnout a zbytek dojet autem. Takže jsem zklamala hned dvakrát, nezvládla jsem ani cíl celého pochodu, ani tu část, která vypadala proveditelně. Na rozdíl od ostatních.
Glosa: Kde se berou děti aneb Teorie zrodu pro nejmenší
Takřka od samého začátku
