Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kdo hlídá hlídače? Tresty za policejní šikanu mizí v bludném kruhu

Ilustrační foto: Policie ČR
Ilustrační foto: Policie ČR

Komentář Pavla Houdka: Policie čím dál častěji rezignuje na roli strážce zákona. Nejde jen o selhání jednotlivců, ale celého systému, který je už třicet let potřeba změnit.

Rozdíl mezi demokracií a totalitou je mimo jiné v tom, že stát a obzvláště policie jako jeho represivní organizace se řídí svými vlastními zákony. Policie jako instituce – a samozřejmě i jednotliví policisté při výkonu služby – nemůže stát mimo zákon, proto v demokracii musí být vybudován robustní, nezávislý systém kontroly a systém sankcí, který bude dostatečně odrazující, aby k porušování zákona ze strany policie nedocházelo. U nás ale tento systém i na papíře kulhá na obě nohy a v praxi je naprosto nefunkční.

Výmluvně to ilustruje případ zvukaře Jaroslava Hensla, který puštěním písně Marty Kubišové z okna jednoho z domů na náměstí v Lipníku nad Bečvou protestoval proti prezidentu Miloši Zemanovi před začátkem jeho mítinku. Aniž setkání nějak závažně narušil, vtrhlo do místnosti devět plně ozbrojených těžkooděnců, kteří mu přikázali hudbu vypnout a následně ho antonem eskortovali na služebnu, kde ho dvě hodiny drželi. Údajně pro podezření z přestupku – to ale úřad následně okamžitě smetl ze stolu jako zcela neopodstatněné.

Když Jaroslav Hensl mluví o jednání policie jako o demonstraci síly, která ho měla zastrašit, není těžké mu dát za pravdu. O nic jiného zjevně nešlo. I pokud bychom policii přiznali dobrou vůli, tedy že skutečně (byť nesprávně) vyhodnotili, že mohlo dojít k přestupku, věc mohla vyřešit dvojice běžných policistů, kterých na prezidentově akci bylo více než dost a pan Hensl s nimi ochotně spolupracoval už před protestem, o kterém byli navíc z jeho strany dopředu informováni. Ne, policie zjevně nechtěla zabránit protiprávnímu jednání. Chtěla pana Hensla vystrašit a rovnou i potrestat.

Policista má vždycky pravdu

Problém začíná už v tom, že jednotlivý policista je judikaturou, tedy rozhodováním soudů, postaven do role toho, kdo má vždycky pravdu. Teorie za touto rozhodovací praxí je ta, že občan musí policistu vždy nejprve uposlechnout – stěžovat si může až

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Česko, Komentáře, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější