Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Vše, co jste kdy chtěli vědět o Karviné, ale báli jste se zeptat

Ilustrační foto: Deník N
Ilustrační foto: Deník N

Závěrem týdne a obsahem Deníku N vás provede Eva Mošpanová.

Ne Česko, to jen Karviná má problém, opakují politici, hygienici a kdekdo další, zatímco počet nakažených koronavirem stoupá k tuzemským rekordům. Petr Koubský ve své analýze vysvětluje, proč je Karviná posledním varováním před tím, než budeme mít problém všichni.

Dozvíte se z ní spoustu věcí, které vám pomohou situaci lépe pochopit. Třeba že Karviná není malé město, jak se může zdát, ale spolu s okolím ve skutečnosti druhé největší město v Česku, a zavřít ho tak není snadné. Nebo co všechno může být za neochotou zavřít doly – od ekonomiky až po pouhou techniku.

Mimochodem, takhle podle grafu v Petrově textu aktuálně vypadá situace v Česku:

Problém už mají i v Izraeli. Kirill Ščeblykin popsal, jak se tamní uvolnění po karanténě vymklo kontrole a dnes v zemi s méně obyvateli než Česko přibývá tisícovka nakažených denně. A podle odborníků není děsivé ani tak samotné číslo jako to, že nové případy se objevují ve velkém opravdu všude.

Česko a Rusko jdou vylepšovat vzájemné vztahy. Šéfem delegace, která se o to pokusí, má být podle návrhu ministerstva zahraničí Rudolf Jindrák. A jako důkaz toho, že vylepšovat je asi opravdu co, provází jeho potenciální nástup do funkce menší diplomatická tahanice. Místo toho, aby ho oznámilo samo Česko, ohlásilo jeho nástup Rusko. A jak se zmiňuje v článku Lukáše Prchala, to není úplně zdvořilé.

násilí, které páchají příslušníci policie, se v posledních týdnech mluví v souvislosti se Spojenými státy a tamními protesty. Aktuálně se ale děje, i když z jiných důvodů, i v Srbsku. „A tak jsme mohli vidět mimo jiné, jak policejní obušky dopadají na lidi sedící na lavičce nebo na mladého demonstranta, kterého policisté srazili k zemi. Zprvu ho bijí a kopou do něj jen dva příslušníci, ale rychle se přidává i třetí a pak mu aspoň jednu ránu uštědří většina kolem běžících policistů, kteří ulicí pronásledují prchající demonstranty,“ píše v textu Magdalena Slezáková.

Příběh muže, kterého odsoudili neprávem na deset let v čase, kdy se jeho dcera léčila s leukémií, popsal Prokop Vodrážka. Za pochybení nikoho nepotrestali.

Veřejný ochrance práv Stanislav Křeček se jal radit Romům, jak si mají počínat, když narazí na diskriminaci při hledání bydlení nebo práce. Mají si prý poradit sami. Za takovou radu jsou jistě všichni diskriminovaní lidé moc vděční. Téma komentuje Jan Moláček.

Na to, jak mohou vypadat volební spolupráce opozičních stran, se podívala Hana Mazancová. Hodí se Starostové více k TOP 09, nebo Pirátům? A co by je mohlo odrazovat od ODS? Názory politologů na předvolební seznamku se dozvíte v textu.

O řeči, o tom, jak těžké je ji rozeznat a jak udělat opravdu hodně hluku – z čistě vědeckých důvodů –, mluvila Lenka Vrtišková Nejezchlebová s Janem Černockým, vedoucím Ústavu počítačové grafiky a multimédií na VUT v Brně, který kromě jiného učí programy rozumět řeči.

Na víkend pro vás máme také dva příběhy hrdinství. Jednoho minulého a jednoho dnešního:

V prvním Jan Wirnitzer připomíná 80. výročí bitvy o Británii, to, proč byla důležitá nejen takticky, ale i psychologicky a jaké byly její dopady. „Ta bitva se bere jako letecká, ale její důsledky rozměr vzdušných bojů dalece přesáhly. Kdyby padla Británie, neměla by Amerika odkud vést válku proti Německu, i pokud by chtěla,“ vysvětluje v textu letecký historik Ladislav Burian.

V druhém textu si od Petry Procházkové přečtete, že samotný fakt, že si od ní něco přečtete, by v Afghánistánu znamenal pro autorku ohrožení života. Petra píše o afghánských novinářkách a o tom, jak se snaží v silně konzervativní společnosti s jasným pohledem na to, co žena má a hlavně nemá dělat, promlouvat do věcí veřejných. „Je to strašně nebezpečné… Jakýkoliv můj krok, můj výrok, kritika někoho mocného nebo vyslovení nesouhlasu mě mohou stát život,“ říká třeba jedna z nich.

Krátce odjinud

Poslanec ANO Jiří Bláha v rozhovoru pro Seznam Zprávy rozvádí svou myšlenku o tom, že dívky by se měly už na školách učit, jak si vybírat partnery, aby pak nezatěžovaly stát jako samoživitelky. Jak si (správně) vybrat partnera se z rozhovoru sice nedozvíte, ale spoustu jiných věcí ano.

Peníze nejsou všechno, ale něco koupit zřejmě dokážou. Naznačují to grafy týdeníku The Economist, který se podíval na to, jak se vede lidem v bohatých a chudých zemích. Zjistil, že lidé v těch bohatých se cítí v noci na ulici bezpečněji, mají víc příbuzných a přátel, na které se mohou spolehnout, a jsou obecně spokojenější se životem. Na co bohatství země vliv naopak nemá, je pocit odpočatosti, ochota pomoci cizímu a překvapivě i dostatek cenově dostupného bydlení. To chybí všem a všude.

Americká country kapela Lady Antebellum, jejíž název odkazuje na otrokářský jih USA, změnila své jméno na Lady A, aby tak vyjádřila podporu aktuálnímu protirasistickému hnutí. Nedopadlo to ideálně, kapela se krátce na to začala soudit s afroamerickou zpěvačkou, která jméno Lady A používá už dvě dekády, píše Mic.

Hezký víkend všem.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější