Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Třicátá léta přinesla zkázu liberální demokracie. Dnešek se tehdejší době podobá

Britský historik Mark Mazower popisuje, jak snadno se v třicátých letech liberální demokracie v Evropě zhroutila. Foto: ČTK
Britský historik Mark Mazower popisuje, jak snadno se v třicátých letech liberální demokracie v Evropě zhroutila. Foto: ČTK

Esej Jaroslava Fialy: Z koronaviru se stal globální otřes, který zahýbal světem. A není jediný. Jde o další z řady poryvů, jimž čelíme – klimatická krize, rasismus, hospodářská krize, hysterie z uprchlíků a ovládnutí společnosti oligarchy. Tlaků na nás je hodně. A nepochybně přijdou další. Pod jejich náporem mohou jistoty a opěrné body, na které spoléháme, zmizet rychle jako pára nad hrncem – včetně demokracie. Co s tím?

Rok 2020 se vyvíjí překotně. Globální pandemie se překlápí do velké ekonomické krize, které neuteče ani Česko. Organizace pro hospodářskou obnovu a rozvoj (OECD) varuje, že letošní propad české ekonomiky bude pátý nejhorší na světě. A globální ekonomiku dokonce čeká největší propad za posledních sto let. Jak nás to ovlivní?

Epidemie, krize a války vždy měnily svět. Jak to dopadne s tím dnešním? Přední komentátor listu Financial Times Martin Wolf tvrdí, že některé trendy můžeme s jistotou předpovědět. Zaprvé masivně narostou dluhy – u států, soukromých firem i lidí. Dále zažijeme rozmach nacionalismu, politickou polarizaci a útlum globalizace. A také další boom digitálních technologií.

Podle Wolfa zatím nehrozí návrat tupých škrtů a úsporných opatření jako za minulé krize v roce 2008. Vlády naopak budou chtít občanům rozdat nějaké peníze, což povede k nárůstu zdanění bohatých. Wolf dokonce tvrdí, že přinejmenším v západních zemích může dojít ke zrodu nové společenské smlouvy mezi státem a lidmi. Může to být podobně zásadní změna jako po druhé světové válce, kdy vznikl sociální stát.

Jenže je velká otázka, jak si krizi a její dopady vyložíme u nás v Česku. Ukazuje se, že na některé změny nejsme vůbec připraveni. Jak se vyrovnáme s tím, že věci, které jsme pokládali za samozřejmé, mohou zmizet? Může to být celkem divoká jízda.

Emancipace a progresivismus? V Česku zapomeňte

V českých luzích a hájích jedeme „business as usual“. Chceme se co nejdřív vrátit k odvěkému způsobu života, jehož esencí je chodit do práce, do hospody a využívat výdobytky Evropské unie, které zároveň nemůžeme přijít na jméno – hlavně si nenechat náš rybníček zanášet nějakými novotami, které sem pořád hrne ten „šílený“ Západ.

Hezky to ukázala nedávná panika z globálního protirasistického hnutí Black Lives Matter, jež vzniklo v reakci na policejní vraždu Afroameričana George Floyda: „Mně se prostě příčí celosvětový randál proti rasismu. (…) Kulturní levice pláče nad něžným obrem (zavražděným Floydem – pozn. aut.), já mám spíše tendenci solidarizovat s oběťmi jeho trestných činů,“ vysvětlil šéfredaktor Reflexu důvod, proč jeho časopis umístil na obálku nechutnou fotku Hitlera s afro účesem.

„Progresivisté již nyní ovládají univerzity, Hollywood, dominují v médiích a velké korporace se jich bojí,“ napsal týdeník Echo v textu, kde konspiračně varuje před „nástupnickou ideologií“ mladých „šílených levičáků“. Ti prý vyměnili zastaralý marxistický třídní boj za boj proti rasismu s cílem ovládnout všechny – nejlépe celý svět.

Zlehčovat nebo hájit rasismus je v Česku běžné. A stejně tak očerňovat

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější