České knížky jako zatoulaní braši v londýnském „exilu“
Britský deník Ivana Kytky: Z výzvy načrtnuté na kusu papíru na lavičce v parku Eduarda VII. čišela naléhavost spojená s jistou nadějí. Osamělý běžec si tu při odpoledním tréninku odložil rozečtenou knížku, Lucasovy Hvězdné války. Krátil si zřejmě nad jejich stránkami dlouhé chvíle koronavirové karantény. Než oběhl kolečko a stačil se vrátit ke společnici na lavičce, kdosi mu ji odnesl. S číslem mobilního telefonu teď apeloval na nálezce či nenechavce, aby ani uprostřed koronavirové krize neztrácel slušnost a rozečtený román vrátil, píše londýnský spolupracovník Deníku N.
Leták po pár dnech odnesl vítr, a tak dodnes nevím, jak příběh dopadl. Občas jsem měl nutkání vytočit číslo mobilního telefonu a zeptat se běžce z parku, zda se s knihou shledal. Chyběla mi odvaha. Nechtěl jsem budit falešnou naději, že třeba volá poctivý nálezce. Nebo se vyhnout zklamání, že čtenář o knížku přišel.
Tak či tak jsem s ním soucítil. Léta v cizině v člověku vytvoří jakýsi bližší a intimnější vztah k psanému slovu, zejména ke knížkám v mateřštině. Berete je tak trochu jako své zatoulané brachy, se kterými se chcete dát bez váhání do řeči. Vydaly se na cestu do světa, kde jim hned tak nikdo neporozumí. Nacházejí v odlišném prostředí obtížně společnou řeč.
Snad proto jsem si