Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

S názory se má bojovat protinázory, ne umlčením. Proč se intelektuálové vzepřeli na obranu svobody

„Novým rasismem je popírání toho, že rasismus existuje,“ hlásá transparent jedné z demonstrantek, která se v anglickém městě Kingston upon Hull zúčastnila protestů na podporu hnutí Black Lives Matter. Foto: ČTK/AP
„Novým rasismem je popírání toho, že rasismus existuje,“ hlásá transparent jedné z demonstrantek, která se v anglickém městě Kingston upon Hull zúčastnila protestů na podporu hnutí Black Lives Matter. Foto: ČTK/AP

Komentář: Západ řeší otázku, o čem se může diskutovat a o čem ne. Konvenční pohled na svobodu slova přestává uspokojovat hlavně mladší generaci, starší se brání.

„Naše kulturní instituce stojí před zkouškou. Silné protesty proti rasové a sociální nespravedlnosti vyzývají k reformě policie, jež už dávno měla proběhnout. K tomu se přidávají širší požadavky na větší rovnost a inkluzi v celé naší společnosti, jež se týkají mimo jiné vysokoškolského vzdělání, žurnalistiky, filantropie a umění. Nutné zúčtování s minulostí však také vede k posílení nové sady morálních postojů a politických prohlášení; takových, které oslabují naše normy otevřené debaty a tolerance vůči odlišnostem. Nahrazuje je požadavek ideologické jednoty. Společenské změny vítáme, proti ideologickým pozvedáme svůj hlas.“

Změňte tam pár slov a mohlo by to být – včetně té šroubované dikce a úporné snahy o zdrženlivost – prohlášení části inteligence jakékoli středoevropské země těsně před nástupem kterékoli totality: Německo začátkem třicátých let, Československo či Polsko po druhé světové válce.

Jenže tento text vyšel ve Spojených státech v červenci 2020, na webu časopisu Harper’s Magazine, a to ve formě otevřeného dopisu redakci. Je to trochu neuvěřitelné a trochu samozřejmé, jako celá naše doba.

Elity mají strach

Seznam podepsaných je impozantní. Když se zaměříme jen na ty, kteří jsou dostatečně známí i v Česku, pak to jsou spisovatelé Martin Amis, Anne Applebaumová, Margaret Atwoodová, Ian Buruma, Jeffrey Eugenides, Malcolm Gladwell, Jonathan Haidt, J. K. Rowlingová, Salman Rushdie, Fareed Zakaria. Akademici Noam Chomsky, Francis Fukuyama, Atul Gawande, Mark Lilla, Deirdre McCloskeyová, Yascha Mounk, Steven Pinker. Ale také jazzový hudebník Wynton Marsalis či šachista a politický aktivista Garry Kasparov. Celkový počet signatářů je sto padesát.

Co to je za lidi? Politicky jsou většinou někde uprostřed, ale seznam zahrnuje jak konzervativního komentátora Davida Brookse, tak Noama Chomského, od nějž nalevo může být už jen fotka Che Guevary v baretu pověšená na zdi. Asi bychom mezi nimi nenašli Trumpovy voliče ani zastánce brexitu, byť někteří z nich možná volí konzervativně a pravicově.

To je možná rozděluje, více je však toho, co je spojuje. Všichni podepsaní jsou úspěšnými veřejnými intelektuály: publikují, vystupují, naslouchá se jim. Mnozí z nich napsali výborné knihy, skvěle učí, v minulosti šli s kůží na trh a teď opět cosi riskují. Ne však mnoho, na to jsou příliš dobře zajištěni. Jestli se výraz „privilegium“ na někoho opravdu mimořádně hodí, pak na tuhle skupinu. Hájí svobodu slova, kterou jim osobně nikdo neupírá, ani by to nešlo.

V tom spočívá ošidnost jejich postavení. Lze je snadno napadnout z antielitářských pozic. Obvinit, že brání ustálený řád věcí. Což skutečně dělají.

Kdo je hlavní překážkou pokroku

Celé je to vlastně komické nedorozumění. Signatáři a jejich přátelé celý život sváděli rétorické války s druhou stranou – s pravicí, která se v Americe pozná podle toho, že volí republikány, chce zakázat potraty a hájí právo na vlastnictví zbraně. A zatímco bojovali, do zad jim vpadl nečekaný nepřítel:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější