Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Románová kronika tragického osudu dětí divočiny

Pozoruhodná kniha Město světla vychází v tradičně kvalitním překladu Anežky Charvátové. Foto: Paseka
Pozoruhodná kniha Město světla vychází v tradičně kvalitním překladu Anežky Charvátové. Foto: Paseka

Oceňovaný španělský spisovatel Andrés Barba (* 1975) napsal v roce 2017 román pojednávající o fiktivním případu skupiny dětí z pralesa, jejichž konflikty s obyvateli provinčního jihoamerického města San Cristóbal vyvrcholí jejich tragickou smrtí. Pozoruhodnou knihu Město světla nyní vydalo v tradičně kvalitním překladu Anežky Charvátové nakladatelství Paseka.

Aby mi snad někdo nechtěl vyčítat prozrazení konce celého příběhu, raději předesílám, že sám autor tuto informaci čtenářům naservíroval již v první větě svého textu, který bych proto neváhal označit za jakousi „kroniku ohlášené smrti“. Svůj dosud poslední román nesoucí v originále název Světelná republika (República luminosa), který mu vynesl prestižní Herraldovu cenu, začal Andrés Barba psát během překládání Srdce temnoty od Josepha Conrada (do španělštiny převedl i Moby Dicka, Alenku v říši divů nebo Robinsona Crusoe). A právě tenká hranice mezi civilizací a barbarstvím, chápaným ovšem spíše ve smyslu rousseauovského „šťastného divošství“, je jedním z hlavních témat románu Město světla.

Tím druhým je dětství, jehož sepětí právě se stavem divošství odráží i úvodní motto knihy – autorem zvolený citát Paula Gauguina: „Jsem dvě věci, které nemohou být směšné: divoch a dítě.“ Španělský kulturní publicista David Morán v souvislosti s Městem světla zmiňuje také vliv

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější