„Trvalo dlouho, než jsem se přestala bát.“ Češi vzpomínají na teror v Londýně přesně před 15 lety
52 obyvatel Británie 18 různých národností zabili a přes 700 dalších lidí zranili čtyři islamističtí atentátníci při výbuších v londýnském metru a autobuse 7. července 2005. Jak na události vzpomínají Češi, kteří je zažili, jaké byly okolnosti útoků a jak se po nich Londýn změnil, píše pro Deník N Ivan Kytka.
Když doklopýtal první cestující z explozí zničené soupravy linky metra Piccadilly Line tunelem zpátky na stanici King’s Cross, odkud ranní vlak spojující severovýchod Londýna s terminály na letišti Heathrow před chvílí vyjel, dostalo se mu káravého pohledu zřízence londýnského dopravního podniku. Rozzlobeně zjišťoval, jak se do kolejiště dostal. A co tam vlastně dělá.
Zhruba kolem půl desáté ráno ve čtvrtek 7. července 2005 přerušily londýnské rozhlasové stanice živé vysílání a informovaly „o několika souběžných výpadcích elektrického proudu“, které ochromily provoz v podzemí.
Teprve o pár minut později měla explodovat puma sebevražedného atentátníka na horní plošině autobusové linky č. 30 na trase z Marylebone do Hackney Wicku.
Nějakých 700 kilometrů vzdušnou čarou na sever, v pětihvězdičkovém hotelu ve skotském Gleneagles, končili snídani
