Afghánské parlamentní volby? Spíš zkouška odvahy než prověrka demokracie

„Nepustím je tam. Je to strašně nebezpečné a žádný parlament za to nestojí. Zakázal jsem celé rodině dnes vycházet z domu. A u nás se hlavy rodů poslouchají,“ říká rezolutně Ahmad (jméno jsme na přání dotazovaného změnili, pozn. red.), který žije už 11 let v České republice. Během soboty telefonoval do Kábulu zhruba v pětiminutových intervalech, mezitím zíral do zpráv na sociálních sítích. Když  Nezávislá volební komise Afghánistánu ústy svého předsedy Abdula Badí Sajáda oznámila, že kvůli technickým problémům budou v některých okrscích, především v Kábulu, volby pokračovat i v neděli, chytil se Ahmad za hlavu: „Ta hrůza bude trvat ještě další den!“ Pak přišla zpráva, že v afghánské metropoli nedaleko jedné z volebních místností vybuchla nálož. Podle italské neziskové organizace Emergency se její pracovníci pokoušeli oživit dítě, které ale nakonec na následky těžkých zranění zemřelo. Bohužel nešlo o poslední explozi a poslední oběť, která vyděsila nejspíš i ty, kteří byli původně odhodláni k urnám jít. Podle agentury AFP bylo mrtvých i zraněných mnoho. Bližší údaj se ale i kvůli bezprecedentním bezpečnostním opatřením nepodařilo zjistit, protože i pohyb novinářů byl značně omezen. Pouze afghánské ministerstvo zdravotnictví rovněž udává větší počet mrtvých i zraněných.

Před volbami se zabíjelo i vyhrožovalo

Vztah Ahmada k volbám do značné míry charakterizuje atmosféru, která v zemi vládne. Převládá strach a přesvědčení, že tyto volby vůbec nic nezmění. Navíc podle amerického institutu Gallup jen 19 procent Afghánců věří, že tyto volby jsou čestné a spravedlivé.

O bezpečnosti se vyjadřují obyvatelé země pod Hindúkušem s ještě větší skepsí: jen 13 procent z nich se nebojí vyjít večer po setmění na ulici v místě svého bydliště. Když stejnou otázku položili Afgháncům v roce 2013, kladně odpovědělo 44 procent.

Znamená to, že pocit bezpečí především ve městech má jen mizivá část lidí a strach dosahuje rekordní úrovně. Lidé se prostě bojí chodit byť jen na nákup. Natož pak k volbám, kterým předcházela řada bombových útoků a výhrůžek představitelů extrémistického hnutí Tálibán i Islámského státu. Tálibové vyzývali k bojkotu hlasování a přihlásili se k sérii útoků na předvolební shromáždění. Podařilo se jim zavraždit 12 kandidátů na poslance do dolní komory afghánského parlamentu (tzv. wolusi džirga). Navíc volby nemohly proběhnout na celém území státu. Kábulská vláda a prezident Ašraf Ghaní totiž kontrolují jen zhruba 50 procent Afghánistánu. Uvedl to letos úřad amerického zvláštního generálního inspektora pro obnovu Afghánistánu (Sigar).

Je to nejméně od roku 2001, kdy do země přišly koaliční jednotky pod velením USA a pokusily se situaci stabilizovat. Na zbytku území buď vládnou extrémisté, nebo místní warlordi, anebo jsou jednotlivá údolí především ve východní a severovýchodní části země střídavě pod kontrolou nejrůznějších ozbrojených skupin, které o ně soupeří. Obyvatelstvo z těchto oblastí se částečně stahuje do měst, hlavně do Kábulu, nebo s táliby spolupracuje, anebo se pokouší emigrovat do zahraničí.

Rivalita Paštunů a Tádžiků je hlavní příčinou nestability

Vyrazit o víkendu do volební místnosti tedy znamenalo sebrat značný kus odvahy. Nejohroženější skupinou jsou kandidáti, kterých o 249 poslaneckých křesel usiluje dva a půl tisíce, a policisté, kteří mají zneškodňovat podezřelé předměty a chránit volební místnosti, členy volebních komisí i voliče. Celý uplynulý týden totiž byl ve znamení útoků a atentátů. Asi nejvíce otřásl především mladými Afghánci výbuch v jižním centru stejnojmenné provincie Kandahár. Zahynul zde slavný a velmi oblíbený velitel policie generál Abdul Razak, vzor mnoha mladých afghánských mužů. Jako jeden z mála paštunských velitelů byl uznáván i Tádžiky, kteří tvoří právě po Paštunech druhou nejpočetnější národnost v Afghánistánu. Mezi oběma etniky existuje velká rivalita, která je příčinou řady ozbrojených konfliktů a udržuje zemi neustále na pokraji občanské války. Po atentátu musely být volby v Kandaháru o týden odloženy.

Den před tím, 17. října zabila bomba ukrytá v divanu Abdula Džabara Kachrmana, uchazeče o poslanecké křeslo. I k tomuto útoku se přihlásili tálibové. 14. října na předvolebním mítinku v severoafghánském Tacharu po explozi bomby zemřelo 22 lidí. I proto se afghánské vedení rozhodlo uzavřít během voleb hranice, což ale podle analytiků nijak ke zvýšení bezpečnosti nepřispělo, protože i když extrémisté často migrují především přes hranici do sousedního Pákistánu a Tádžikistánu, i v Afghánistánu mají své stálé základny a jsou tu neustále přítomni. Navíc například hranice s Tádžikistánem je 1 400 kilometrů dlouhá. Podobně jako afghánsko-pákistánská hranice je částečně tvořena vysokým pohořím a je prakticky neuhlídatelná.

Kromě extrémistických skupin k bojkotu voleb vyzývala i neozbrojená politická opozice, o které kvůli neustálým zprávám o násilnostech v Evropě prakticky není nic známo. Před třemi měsíci se ale opoziční skupiny spojily do tzv. Velké národní koalice, a nakonec dosáhly několika úspěchů: volby sice posunuty nebyly, jak požadovaly, ale například ve většině místností jsou voliči identifikováni podle snímače otisku prstů. S čímž se původně nepočítalo. Přesto opoziční politici, většinou jde o Tádžiky, a velká část občanů nevěří, že volby budou čestné. O tom, že ne všichni Afghánci se nechali zastrašit a zůstali raději o víkendu doma, ale svědčí i fakt, že kontrolovat průběh hlasování vyrazilo několik set tisíc dobrovolných aktivistů.

Značnou dávku hrdinství projevily také afghánské ženy. Podle zákona jich musí usednout v parlamentu 27 procent, což představuje 68 křesel. A tato kvóta bude i letos zcela jistě naplněna. Voleb se totiž účastnilo 417 kandidátek, kterým extrémisté výslovně vyhrožovali nejen zabitím, ale i vyvražděním jejich rodin včetně dětí. Přesto bylo v sobotu mezi hlasujícími vidět mnoho žen. Ať už v burkách, které jim zakrývaly obličeje, nebo především v Kábulu v téměř evropském oblečení s šátkem jen symbolicky přehozeným přes vlasy.