Deník N

Annie Leibovitzová: Jak jsem fotila Nixona, královnu i Trumpovy

Annie Leibovitzová je autorkou slavné fotky Yoko Ono a Johna Lennona, vůbec poslední Lennonovy fotky pořízené v den, kdy byl zavražděn. Byla také vůbec první ženou fotografkou, která vystavovala v Národní galerii portrétů ve Washingtonu. To bylo v roce 1991. Foto: Stefan Wermuth, Reuters
Annie Leibovitzová je autorkou slavné fotky Yoko Ono a Johna Lennona, vůbec poslední Lennonovy fotky pořízené v den, kdy byl zavražděn. Byla také vůbec první ženou fotografkou, která vystavovala v Národní galerii portrétů ve Washingtonu. To bylo v roce 1991. Foto: Stefan Wermuth, Reuters

Nejslavnější fotografka současnosti Annie Leibovitzová má za těch padesát let, co fotí, celkem slušnou představu, jací jsou Američané. Matka tří dcer přijela do Miami představit rozšířené vydání své knihy At Work (V práci) a vyprávět o tom, kdo ji při focení zaujal a čím. Stála na pódiu a za ní se vždy objevovaly fotografie, o kterých mluvila. Svoje dlouhé, šedivé vlasy si často odhazovala z čela, působila plaše a při vzpomínkách na ženu svého života, umělkyni Susan Sontagovou, se hluboce nadechla.
Deník N přináší další ze série hovorů významných osobností.

Jak nejčastěji fotím

Fotím tak, že dostanu zadání a snažím se nejdřív o tom člověku co nejvíc zjistit. Většina mé práce jsou úkoly, které jsem dostala zadané od někoho jiného. Po čase ze svých fotek udělám téma a vydám z nich knihu. Tam jsou věci, které jsem fotit nemusela, ale chtěla. Jsou to záznamy toho, jak vnímám svět já.

O britském fotografovi Davidu Hockneym

V knize At Work (V práci) jsem poprvé ukázala, co si myslím (nebo nemyslím), když fotím. Mým velkým učitelem byl David Hockney, obdivovala jsem jeho koláže. Když fotíte, jste omezení formátem – buď fotíte na výšku, nebo na šířku, ale to je celé, víc už se vám do fotky nevejde. David mě inspiroval v tom, že kolážemi se hranic můžete zbavit.

Co říkám svými fotkami

Fotkami vyprávím příběh. Buď příběh toho člověka, nebo můj vlastní. Jakmile někde vidím příběh, fotím. Někdy ale vyfotím něco na zakázku. Třeba portért Angeliny Jolie ve Vogue. Tam bylo všechno připraveno, vymyšleno dopředu. Takže proč stála na letadle, na to se mě neptejte.

„Fotografování mě dostalo ven mezi lidi. Fotila jsem pořád, všechno mi přišlo zajímavé,“ vzpomínala na svoje začátky Annie Leibovitzová při svém vystoupení v Miami. Knihu At Work věnovala všem, kdo začínají fotit, a představila její rozšířenou verzi. Foto: Jana Ciglerová, Deník N

Jakou mám radu pro začínající fotografy

Nevzdalujte se od domova. Začněte kamarády a rodinou, prostě lidmi, kteří to s vámi vydrží. Objevte, co znamená být blízko své práci. Foťte toho, ke komu máte blízko. Samozřejmě je spousta výborných fotografií, které nemají nic společného s vaším domovem. Ale myslím tím to, abyste začali s focením toho, co pro vás něco znamená.

Jak jsem začala fotit já

Chtěla jsem být fotografkou. Fotila jsem pořád, všechno mi připadalo zajímavé. Studovala jsem fotografii v San Francisco Art Institute a měla jako hlavní obor malbu. Jenže malování pro mě bylo abstraktní a izolovalo mě. Fotografování bylo pravým opakem – dostalo mě ven mezi lidi a do reálného života.

Annie Leibovitzová

  • narozena v roce 1949 v Connecticutu v USA;
  • vystudovala San Francisco Art Institute;
  • proslavila ji fotografie Johna Lennona pořízená v den, kdy byl zavražděn;
  • její díla najdete na obálkách mnoha časopisů a hudebních alb;
  • pracovala pro Rolling Stone (časopis) i Rolling Stones (hudební skupinu);
  • fotografuje slavné, ale soustředí se i na téma proměny ženské role.

Co bylo pro mou kariéru rozhodující 

Nastoupila jsem do Rolling Stone. Tehdy to

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější