Evoluce neskončila, evoluce trvá. Z městských lišek se pomalu stává nový druh
Očekávat, že za našeho života vznikne nový druh, je pro většinu lidí asi stejně absurdní jako čekat, že jim před očima vyvstane horské pásmo. Šlechtitelé, výzkumníci na poli mezidruhového křížení nebo genetici studující štěpení evolučních linií by na celou věc možná měli jiný názor.
Výrazná tvarová změna existujících druhů v nové, odlišné formy ale rozhodně nenastává každý den. Evoluce na takové změny běžně potřebuje miliony, statisíce, nebo alespoň desetitisíce let. Jak ale ukazuje nový výzkum, ve městech může evoluce zařadit vyšší rychlostní stupeň.
Pro většinu lidí bude asi překvapením, že se druhy mohou za určitých podmínek měnit relativně rychle. Obvyklé jsou změny v rámci již přítomné vnitrodruhové rozmanitosti. Notoricky známý je případ drsnokřídlece březového, drobné můry, jejíž dominantní zbarvení se na území Anglie v průběhu průmyslové revoluce změnilo z pepřově šedé na černou. Drsnokřídlec ostatně neměl zbytí – světlé můry jsou sice skvěle maskované na bílých březových kmenech či tmavých kmenech porostlých lišejníky, takových ale v severní Anglii kvůli spadu jemného popílku příliš nezbylo. Černé varianty drsnokřídlece se proto
