Zapomeňme na báje a pověsti o normálním dialogu s Čínou
Glosa Kateřiny Kňapové: Chtít vést se zemí, která nás má za sluhu, normální dialog, není rozhodnutí pragmatické, ale spíš velice naivní.
Premiér Andrej Babiš se v rozhovoru pro deník Právo v souvislosti s plánovanou cestou předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nechal slyšet, že bychom si sice neměli nechat všechno líbit, ale že také „nejsme světová velmoc, abychom úplně zbytečně provokovali“. A pokračoval: „Tím neříkám, že bychom se neměli ozvat, když s něčím nesouhlasíme. Ale proč bychom se měli chovat jinak než Německo nebo Francie, kteří jsou naši spojenci v EU a v NATO? Tyto země s Čínou i Ruskem obchodují a jejich nejvyšší politici vedou normální dialog.“
Nemusela jsem ani moc pátrat v paměti, abych si vybavila několik případů toho „normálního dialogu“ z poslední doby: Čínská lidová republika vyhrožuje Německu, že pokud nevpustí do budování 5G sítí Huawei, bude jeho automobilový průmysl trpět. Čínská ambasáda v Paříži nevybíravě komentuje způsob, jakým Evropa řeší dopady koronavirové pandemie. Čínská lidová republika vyhrožuje Francii kvůli prodeji zbraní Tchaj-wanu.
Na samostatný článek by jistě vydal i úspěšný čínský tlak na tutlání role Pekingu v šíření dezinformací o pandemii koronaviru, na který upozornila Monika Richter, dnes již bývalá česká zástupkyně v East StratCom Task Force. Tento evropský expertní tým shromažďující poznatky o dezinformačních kampaních musela po intervenci Číny opustit.
Jestli takhle vypadá ten normální dialog, asi si nechci představovat, jak to vypadá, když se nevede.
Čekání na českou stopu ve světě
Česká zahraniční politika už nějakou dobu čeká na velké téma, které bude překračovat nejen stranické, ale i státní hranice. Po
