Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

70 let od korejské války, svaté a prolhané. V Koreji se masakrovaly ideologie skrze krev statisíců nevinných

„Dějiny píše vítěz a vítěz je píše na základě vítězství, ne selhání. Takže co si dnes myslíme o korejské válce, je asi z poloviny pravda a z půlky ne.“ Foto: manhhai, Flickr CC BY 2.0
„Dějiny píše vítěz a vítěz je píše na základě vítězství, ne selhání. Takže co si dnes myslíme o korejské válce, je asi z poloviny pravda a z půlky ne.“ Foto: manhhai, Flickr CC BY 2.0

Dnes je to přesně sedmdesát let, kdy rudá světlice rozřízla noční nebe nad hranicí mezi Korejemi a na Jih se začala valit severokorejská vojska. Tříletá korejská válka je jedním z nejkrvavějších konfliktů v moderních dějinách lidstva i obžalobou jeho krutosti. Přesto se na ni zapomínalo a ve velkém se o ní lhalo. Už jen proto si zaslouží velkou připomínku.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Byla neděle nad ránem a země poloostrova Ongdžin ztěžkla červnovými lijáky. Seržant Kim Mindžun si povzdechl, když mu noha v sešněrované botě uvízla v rozmoklé půdě, a vší silou zatáhl, až se mu puška na rameni rozhoupala a břinkla do helmy. Kim se poškrábal na zpoceném krku a odplivl si.

Jeho 17. pěší pluk měl nejvyšší pohotovost. Před pěti dny zaznamenali Jihokorejci čilý pohyb v kopcích na severokorejské straně. Hemžily se důstojníky Korejské lidové armády a velitel pluku Päk Injop všem svým jednotkám nařídil zaujmout obrannou pozici. Rudí něco chystají, to bylo zřejmé. A Ongdžin, nejzápadnější styčný bod mezi Korejskou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou, byl na ráně.

Seržant Kim potřásl hlavou. Co se jeho týkalo, boj proti „rudému viru“ měl své mouchy. Kimova rodina si za japonské kolonizace vytrpěla svoje, otce-nacionalistu umučili za mřížemi. Kim Mindžun nechápal, jak se vláda prezidenta I Sungmana může opírat o někdejší kolaboranty – teď, když se Korejci konečně dočkali vlastního státu!

Dobrá, máme teď státní ideologii ilminismu, jednotné (a čisté) korejské rasy. Dobrá, komunismus ji ohrožuje a prý vůbec všechno, co nám je svaté. Ale copak se mu musíme bránit tak brutálně? Copak se zas, stejně jako za Japonců, musí po celé zemi pronásledovat a věznit lidé? Copak se zas musí mučit, musí se zabíjet?

Kim se ušklíbl a pokrčil rameny. Kdepak, s tímhle si teď neporadí. Příliš složité nebezpečí, neuchopitelné a neřešitelné pro jednoho obyčejného vojáka. Radši se bude soustředit na to druhé, bezprostřední. Věděl, že je skutečné: už loni po sobě se Severokorejci několikrát stříleli. Sáhl si na rameno, utáhl popruh pušky a zadíval se do noční tmy.

A ta najednou zmizela: rozřízl ji blesk rudé světlice, následovaný hromobitím dělostřelby. Byl 25. červen 1950, čtyři hodiny ráno. Severokorejci zaútočili a jejich síla byla drtivá, Jihokorejci se pod jejím tlakem lámali jako stébla trávy.

Korejská válka začala.

Krvavá, svatá a zapomenutá

Začtěte se do dobových pramenů, otevřete historické monografie, ponořte se do svědectví přeživších. A zaplaví vás přívlastky:

Jedna z nejkrvavějších válek v moderní historii: za tři roky zahynuly miliony lidí. Kolik přesně? To se zřejmě už nikdy nedozvíme. Údaje o počtu mrtvých se liší v návaznosti na tu nebo onu národní statistiku, pohybují se od dvou milionů do devíti. Na celém Korejském poloostrově přitom těsně před válkou žilo zhruba třicet milionů lidí.

Politizovaná válka: Korea padla za oběť studené válce, která v ní nenechala kámen na kameni. Bylo by chybou vidět v Korejcích nevinnou hračku v rukách znepřátelených velmocí, Stalinovy Moskvy a Trumanova Washingtonu. To by upíralo vinu korejskému vedení na obou stranách barikády a ignorovalo složité korejské dějiny, podobně jako to udělala konference na Jaltě a poválečný systém poručenství.

Ale rozhodně to nebyla jen bratrovražda. Za oba tábory bojovaly – a umíraly – statisíce cizinců: Američané, Číňané, Sověti, Britové, Filipínci, Turci a mnozí další. Neválčili kvůli Koreji, válčili kvůli ideologii.

„Spravedlivá válka,“ tvrdily obě strany.

Válka mezi dobrem a zlem.

„Policejní akce,“ řekl Truman.

Protikomunistická křížová výprava.

Brutální válka: krutost těch tří let je nevýslovná. Tanky, děla a boj muže proti muži, jistě. Ale také plošné bombardování, napalm, zřejmě i pokusy na lidech, jen málo chybělo ke

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Východní Asie

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější