Češi prý žádnou historii otroctví, kolonialismu ani systémového rasismu nemají. Jenže to není pravda
Komentář Jiřího Pehe: Tuzemské reakce na současné antirasistické hnutí v USA a řadě západních evropských zemí, které doprovází strhávání soch bývalých otrokářů, zastánců rasismu a kolonialistů, lze shrnout do několika proudů: od otevřeně rasistických přes politicky extremistické až po defenzivní. V případě toho posledního nejčastěji slýcháme, že nás se to vlastně netýká, protože jsme nebyli ani koloniální velmocí, ani jsme nedováželi otroky z Afriky, ani u nás nevznikaly žádné rasové teorie jako například v nacistickém Německu.
S hlasy českých rasistů se můžeme setkat zejména na sociálních sítích, kde se běžně mluví o všech protestujících jako o „afrozločincích“ nebo o údajné méněcennosti Afričanů, resp. Američanů či Evropanů afrického původu.
Přelily se ale i do mainstreamových médií. Symbolem se stala nechutná obálka časopisu Reflex vyobrazující demonstrující Afroameričany jako Hitlera, a potažmo tedy i jejich vzpouru proti rasismu coby jakýsi nový nacismus. Způsob, jakým Reflex téma současné vzpoury pojal, není jen otevřeně rasistický, ale vychází též vstříc politickým extremistům.
Ti vedle podprahových argumentů o nadřazenosti bílé rasy argumentují často z pozic, které podsouvá kritikům současného antirasistického vzepětí i americký prezident Donald Trump. Jde prý o tažení extrémní levice, která chce využít rozhořčení nad policejními vraždami Afroameričanů ke zpochybnění samotných základů západní civilizace, v lepším případě „tradičních hodnot“.
„Smradlaví špinaví cikáni“ prý nejsou rasismus. Češi, do toho!
Jinými slovy: účelové snahy dát současným protestům, kterých se v USA i jinde na Západě účastní – většinou pokojně – statisíce lidí, společný jmenovatel v podobě údajného zneužití prý ojedinělých policejních excesů extrémní levicí či levicovými liberály, jsou samy formu manipulativního politického extremismu.
Defenzivní reakce se pro změnu opírají o argument, že