Deník N

Američané se ptali, kde je náš původní folklor. Ale my byli kluci z Prahy, vzpomíná Jiří Tichota ze Spirituál kvintetu

Hradišťan a Dagmar Pecková během koncertu. Foto: Zuzana Palešová
Hradišťan a Dagmar Pecková během koncertu. Foto: Zuzana Palešová

Spirituál kvintet a Hradišťan vydávají společné album s operní pěvkyní Dagmar Peckovou. Kapelníci Jiří Tichota a Jiří Pavlica tak připomínají „dobu, která se nevrátí“.

Nepatříte k umělcům, kteří chrlí alba jen tak. Proč jste se rozhodli vydat sestřih jednoho ze společných koncertů vašich kapel s paní Dagmar Peckovou?

Jiří Tichota: Deska je dokladem, že hudba se nedá nijak rozdělovat. Nezáleží na tom, zda se považujete za operního pěvce, zpěváčka k táborovému ohni nebo folkloristu, který udržuje při životě národní poklad tím, že do něj vkládá vlastní poselství. To platí o všech typech muziky, kterou jsme zachytili. Hudba nezná nepřátelství. Nepřátelství vytvářejí lidé, kteří si hrají na soudce a posuzovatele, pro které něco není dost dobré a něco je zase příliš nóbl. K hudbě patří lidská sounáležitost a dobrá vůle. S ní je možné vše. Obdivuji vynalézavost Hradišťanu a velkorysost paní Peckové, světové operní pěvkyně, která si jde zazpívat se dvěma kytarami a kontrabasem.

Jiří Pavlica: Album se připravovalo k vydání v době vrcholící epidemie koronaviru, kdy byl člověk strašen a tlačen ze všech stran. Zároveň však měl čas zamyslet se nad smyslem toho, co vůbec dělá. Když jsem přemýšlel o chystané desce, vyšlo mi, že jde o dokument doby, která se nikdy nevrátí. Spirituál kvintet, součást národního stříbra nebo spíš zlata, abych se Jirky nedotkl (smích J. T.), uzavírá kariéru, navíc mezitím zesnul jeho dlouholetý člen Dušan Vančura. Na desce se setkává tato nesporná legenda s Hradišťanem a s paní Peckovou. Navíc jde o kukátko do společné pohody, atmosféry souznění s diváky. A doufám, že to nezní hrdopyšně: Spirituál kvintet i Hradišťan tu naživo zahráli výběr toho nejlepšího, co jsme kdy udělali. Přitom písně neztratily nic ze svojí hodnoty, jejich výpověď platí. Dokonce myslím, že se staly aktuálnějšími. Protože celý život zpíváme o lásce, víře v dobro a naději. Proto jsem rád, že deska nakonec vyšla, i když jak já, tak Jirka Tichota jsme byli nejdříve skeptičtí a záznam publikovat nechtěli.

Hradišťan a Spirituál kvintet příležitostně spolupracují od 90. let, máte mnoho společného. I cit pro moravský hudební folklor, jehož netradiční úpravy hrál i Spirituál kvintet a natočil je na album Šibeničky (1988).

Tichota: Ale už tehdy jsem říkal, že nebylo naším prvotním úmyslem jít s interpretací moravských lidových písní na veřejnost. Zpívali jsme si je pro sebe, protože nás to těšilo. Ale zároveň v nás asi ta chuť byla. Vlastně za to trochu může Pete Seeger, který nám při našich společných koncertech v 60. letech dal trochu za ucho. Divil se, proč zpíváme americké tradicionály, když u nás máme tak krásnou lidovou muziku. On vlastně o žádné pořádně nevěděl, jen mu přehráli v rozhlase BROLN (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů) a myslel si, že jde o současnou lidovou tvorbu. A hlavně si myslel, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější