Příběh striptérky, která zabila svého stalkera. Noční klub Mars je jednou z knižních událostí roku

Romy Hallová je devětadvacetiletá svobodná matka, která se živí jako striptérka. Tedy… bývávalo. Romy totiž zabila svého stalkera. A tak už není svobodná, neživí se jako striptérka a podle úřadů už ani není matkou. Je vězenkyní s dvěma doživotními tresty. Evidenčním číslem, položkou v systému, který odmítá vidět ve svých obětech lidské bytosti. Jakékoliv pokusy nějak se smířit s novým životem pak Romy znemožní sdělení, že její matka zemřela a syn bude dán k adopci.

Noční klub Mars odkazuje ve svém názvu k nočnímu klubu, kde Romy pracovala. Klubu, který měl vlastně stejná pravidla jako vězeňská cela. Je třeba hledět si svého, s nikým se nezaplétat a hlavně nikomu nesvěřit vlastní jméno nebo cokoliv osobního. Ale také ke skutečnosti, že takovým nočním klubem byl celý její život. Třetí román Rachel Kushnerové tak čerpá hned z několika zdrojů. Jednak je to linie vyprávění o skupinkách odsouzenkyň, kde se střídá drama s černým humorem jako v seriálu Orange is New Black. Občas v postranních liniích dokonce zabrousí k drsným thrillerům, jako je Cell Block 99 Davida S. Zahlera. Stejně tak ale navazuje na dokumenty a dramata o americkém vězeňském systému jako takovém, o jeho kořenech a deformacích. Podobně, jako to dělá Ava DuVerney ve svém dokumentu 13th a minisérii When They See Us. Obžaloba systému je pak podpořená citacemi a parafrázemi děl Teda Kaczynského, známého jako Unabomber, a H. D. Thoreaua.

Dopadlo to takhle

Kushnerová nevypráví pouze o Romyině odsouzení a pobytu ve vězení, ale vrací se i k jejímu dětství a práci v klubu. Podobné, byť kratší exkurze pak nabízí i u řady jejích více či méně osobitých společnic za mřížemi. Například obrovité, ale dobrosrdečné transženy Conana. Ukazuje, jak nevratně život určitých vrstev determinuje prostředí a nastavení společnosti. „Všichni jsme doufali, že to dopadne jinak. Nedopadlo