Deník N

Moje knihy roku – Barbora Janáková. Redaktoři Deníku N vybírají nejlepší knihy, které letos četli

Konec roku dává šanci ke čtenářským ohlédnutím i knižním dárkům. Foto: Pixabay
Konec roku dává šanci ke čtenářským ohlédnutím i knižním dárkům. Foto: Pixabay
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Konec roku je příležitostí k ohlédnutí za čtenářskými zážitky i ke knižním tipům pro ostatní. Redakce Deníku N pro vás na každý adventní den připravila tipy od našich redaktorů a redaktorek.

Varování: Následující text obsahuje informace o knihách Jed pro Litviněnka, Zničím jim životRudý hladomor, a to včetně odhalení jejich konců. Polehčující okolností v tomto případě může být, že všechny tři knihy popisují události veřejnosti známé, a proto by z toho nemuselo být tolik mrzení jako v Antarktidě.

Když v roce 2006 zavraždili Alexandra Litviněnka, bylo mi 17 let. Celou událost jsem vnímala dost povrchně. Po zhlédnutí několika špionážních filmů jsem přijala tezi, že špióni prostě umírají a ti ruští obzvlášť, byť utekli do Velké Británie. Po jedenácti letech jsem se ale náhodou dostala na představení Vražda krále Gonzaga do Dejvického divadla. Hra mě nejen bavila, ale donutila mě si dohledat další informace, protože mi přišlo nemožné, aby se něco podobného dělo.

Kniha Jed pro Litviněnka. Foto: Barbora Janáková, Deník N

Při hledání dalších zdrojů informací jsem natrefila na knížku Jed pro Litviněnka od Lukea Hardinga, která se ukázalo jako nejlepší možná volba. Hardingovi se povedlo převyprávět strašlivou událost s humorem a zachovat napětí tak, aby to nebylo na úkor informací.

Je pravda, že komičnosti napomáhá i nešikovnost a prostoduchost obou vrahů, kteří potřebovali více pokusů, než se jim podařilo Litviněnka otrávit, a ještě přitom vystavili nebezpečnému záření nejen sebe, ale i své blízké. Jeden z nich se také v opilosti svěřil svému příteli, kterému ale připadal příběh o vraždě bývalého agenta extrémně drahým jedem tak absurdní, že mu neuvěřil.

Knížka je v mnoha ohledech i užitečná. Zjistíte, že co vaše okolí považuje za paranoiu, může být ve skutečnosti oprávněná obava. Litviněnko díky své zvýšené ostražitosti, kterou část jeho okolí považovala za stihomam, sám zjistil, že ho otrávili, a vytipoval i možné pachatele. Nakonec přesvědčil i lékařský personál, který si zpočátku myslel, že šlo o otravu jídlem.

Po dlouhých vyšetřeních a po přizvání expertů se podařilo určit, že coby jed vrazi použili polonium, látku tak zbytečnou, že se přestala vyrábět ve většině laboratoří na světě (kromě Ruska) a kvůli tomu její cena dosahovala astronomických výšin. Zůstala by jenom v periodické tabulce, kdyby

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Knihy roku 2018

V tomto okamžiku nejčtenější