Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pár skeptických poznámek k debatě o vyhlídkách dnešní revolty, strhávání soch a „historii bílého muže“

Na podstavec sochy bývalého britského premiéra Winstona Churchilla v Praze 3 někdo nasprejoval, že byl rasista. Zatím neznámé autorky se anonymně pokusily vysvětlit, co tím sledovaly. Foto: ČTK
Na podstavec sochy bývalého britského premiéra Winstona Churchilla v Praze 3 někdo nasprejoval, že byl rasista. Zatím neznámé autorky se anonymně pokusily vysvětlit, co tím sledovaly. Foto: ČTK

Komentář Michaela Romancova: Posprejování Churchillova pomníku v Praze, stejně jako strhávání soch zejména ve Spojených státech a Velké Británii, které akci u nás inspirovalo, by mohlo vzbuzovat dojem, že jde o jev primárně související s historií, na jejíž vyprávění podle mnohých získal monopol „bílý muž“. Jenže takto jednoduché to nejspíše nebude. Těm, kteří útočí proti sochám, nejde o minulost, ale o současnost, či spíše budoucnost. Jak velkou mají šanci změnit ji?

Odkaz na historii zazněl i v provolání (dosud neznámých) autorek nápisu, který pod Churchillovo jméno na podstavci jeho sochy doplnil: „Byl rasista. Black Lives Matter.“ Jeho text zveřejnil server a2larm.cz: „Nechceme historii přepisovat, chceme ji konečně číst, a to včetně pasáží, které jsou nepříjemné. K historii, tak jak se s ní seznamujeme ve školách a skrze mainstreamový diskurs, bývá přistupováno jako k dogmatickému zdroji vědeckého a objektivního poznání. Zapomíná se však na klíčovou otázku perspektivy. Velká část zdánlivě objektivního poznání je vyprávěním privilegovaných vítězů. Dozvídáme se tak pouze malou část vyprávění o světě, ve kterém žijeme…“

Problém však je, že to, co se stalo v Praze, stejně jako to, co se dělo a děje někde ve světě, není primárně problémem historie či její dezinterpretace. Jde totiž o problém politický. A v politice mají argumenty historiků (stejně jako právníků, filozofů, ekonomů) platnost jen tehdy, když se to hodí těm, kteří mají moc.

Nemělo by nás to překvapovat, protože politika je v prvé řadě bojem o moc. Dokud se boj odehrává v prostoru, který jsme pro mocenská klání vymezili – tedy v parlamentu – a dokud probíhá podle pravidel – účastníci klání jsou omezeni zákonem a kontrolováni v systému dělby moci a nezávislými médii –, mají politici tendenci i potřebu odborníkům naslouchat a občas je i poslechnou. Pokud držitel moci není při jejím výkonu omezen, taková potřeba mizí, neboť je možné „poručit větru, dešti“.

Heydrichovi vrazi, či hrdinové?

V českém prostředí to lze velmi dobře ilustrovat na historicky zevrubně prozkoumaném případu útoku na říšského protektora Reinharda Heydricha. Otázka, zda parašutisté, kteří jej 27. května 1942 provedli, byli „Benešem najatí vrazi“ páchající zločin, nebo vojáci, kteří splnili rozkaz a následně padli hrdinskou smrtí, má na první pohled jednoznačnou odpověď.

Dáme-li si však jen trochu práce, rychle zjistíme, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější