Deník N

Evropský žalobce má Unii zachránit rozkradené miliardy, jeho úřad ale nedostal dost peněz a hrozí mu fiasko

Evropskou žalobkyní se stala právnička nad jiné povolaná – známá rumunská bojovnice proti korupci Laura Codruta Kövesiová, která si nekompromisním přístupem dokázala znepřátelit nejednoho vlivného politika ve své rodné zemi. Foto: ČTK/AP
Evropskou žalobkyní se stala právnička nad jiné povolaná – známá rumunská bojovnice proti korupci Laura Codruta Kövesiová, která si nekompromisním přístupem dokázala znepřátelit nejednoho vlivného politika ve své rodné zemi. Foto: ČTK/AP

Komentář Lukáše Hendrycha: Do konce tohoto roku by měl v Evropské unii začít fungovat zcela ojedinělý orgán, který dosud v oblasti evropské integrace nemá obdoby – Úřad evropského veřejného žalobce (European Public Prosecutor’s Office, EPPO). Jeho výjimečnost spočívá v tom, že jde o historicky první unijní instituci, která bude mít působnost a pravomoc vyšetřovat a trestně stíhat přeshraniční kriminalitu napříč členskými státy. Zjednodušeně řečeno půjde o evropského státního zástupce s významnými nadnárodními pravomocemi, které může uplatnit třeba při podezření na dotační podvody i u nás.

Pole působnosti tohoto evropského nejvyššího žalobce – respektive žalobkyně, jelikož v čele úřadu od minulého roku stojí rumunská bojovnice proti korupci Laura Codruta Kövesiová – není ale neomezené. Může totiž vyšetřovat a stíhat pouze trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Evropské unie jako celku. Mezi takovou kriminalitu můžeme zařadit například korupci, dotační a jiné podvody, zpronevěru, podvody s DPH či legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Úřad však bude omezen i teritoriálně. Na jeho zřízení se totiž od roku 2017 dohodlo pouze 22 členských zemí, a to v rámci tzv. posílené spolupráce. Mimo tento projekt i nadále zůstávají Polsko, Maďarsko, Švédsko, Irsko a Dánsko. I tyto státy se ale k úřadu mohou v budoucnu připojit, budou-li chtít. Takový krok je namístě zejména v případě Polska a Maďarska, což jsou jedni z největších příjemců evropských dotací. Možnost nadnárodní kontroly jejich čerpání je tak v těchto zemích více než žádoucí.

Vytvoření úřadu je dosud nejambicióznějším krokem v oblasti tzv. europeizace trestního práva (jinými slovy v oblasti harmonizace a sbližování trestního práva napříč celou Unií). Evropský rozpočet – a tedy i rozpočty členských zemí – přicházejí ročně kvůli výše zmíněné hospodářské kriminalitě odhadem o desítky až stovky miliard eur.

Odhady se v tomto ohledu značně liší. Například česká eurokomisařka Věra Jourová mluví o částce 50 miliard eur ročně (cca 1,25 bilionu korun), sama ale přiznává, že to může být i více, a to zejména v případě přeshraničních podvodů s DPH. „Dopady podvodů s DPH na unijní i národní rozpočty jsou silně podceňované,“ uvádí. K tomu, že roční ztráty jsou mnohem vyšší a převyšují i stovku miliard eur, se kloní i některé další studie.

Za koho budou kopat národní žalobci?

Evropská nejvyšší žalobkyně má za úkol si na tuto závažnou a často přeshraniční kriminalitu posvítit a pohnat viníky před národní soudy. Tradiční vnitrostátní veřejná žaloba je totiž v přeshraniční kriminalitě často bezzubá, a to z několika důvodů. Jde například o nedostatečnou mezinárodní spolupráci a důvěru orgánů činných v trestním řízení, limity institutu právní pomoci, nedostatečný volný pohyb důkazů a jiné  překážky a omezení v trestních řízeních, které sahají za hranice národních států. Tyto nedostatky by měl nově vzniklý nadnárodní orgán odstranit.

Když se ale podíváme na strukturu a budoucí fungování úřadu blíže, uvidíme řadu mezer a problémů, které mohou naplňování těchto ambicí ohrozit.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější