Deník N

Notes: Klíště je zombie i sebevrah a vy buďte rádi, že jste Středoevropané. Nedejbože být ministrem sportu jako Pelta!

Ilustrační foto: Deník N
Ilustrační foto: Deník N

Jak se ochráníte před klíšťaty? Máme pro vás zábavnou fascinaci parazity a není to protimluv. Dále pak smrtící noční bitvu v mrazivých horách, záchranu před povodní, města duchů i jedno korejsko-punkové No future. Dnešním Notesem provází Magdalena Slezáková.

Den Deníku N

Válka s klíšťaty. „To už je můj osud,“ pomyslela jsem si chmurně po vzoru Adriana Molea, když jsem včera spatřila titulní stranu našich dnešních novin. Klíšťata, kam se podíváš. A zrovna v den, kdy jsem dobrodušně a nic zlého netušíc nabídla kolegyni, že za ni zaskočím v Notesu! Rok co rok se děsím, až zas udeří TA sezona a vyrojí se zprávy o klíšťatech a hlavně jejich fotky, protože málokterý tvor mi přijde odpudivější než nacucané klíště.

Jenže pak přišla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, naši grafici a hlavně parazitologické duo z Biologického centra AV ČR: Jan Perner a Radek Šíma. A zrodil se vůbec první článek o klíšťatech, který jsem zhltla s dechem zatajeným nadšením, a ne děsem. Dozvíte se z něj čerstvé informace o vakcíně proti boreliím, ale i proti klíšťatům jako takovým, to zaprvé. Konečně dostanete spolehlivý recept, jak zakousnuté klíště bezpečně odstranit. Zjistíte, co je na klíšťatech fascinujícího, a že toho je! Mistr evoluce, který bezhlavě páchá sebevraždu. Zombie, který se po dvou letech probere a vyrobí kaviár. A jak to vypadá, když si klíště prostírá stůl?

Pokud jste na tom stejně jako já a klíšťat se bojíte nebo štítíte, tohle je rozhovor přesně pro vás. Pánové Perner a Šíma vám v Lenčině doprovodu ukážou, jak čelit strachu: vědou a vtipem. Existuje sice i paralytické klíště, které samo skolí krávu a nad nímž se ošívají i mistři parazitologové. Ale to žije a saje v Austrálii, ne u nás ve „šťastné střední Evropě“. Pročež slovy Jana Pernera: Žádnou paniku!

Klíště vytáhněte jakkoli, ale rychle. Grafika z titulní strany dnešního Deníku N

Mezi Čínou a Indií jde o život. „Nepřekračujte hranici. Nevyvolávejte problémy. Požadujeme, aby Indie dodržovala patřičný postup a zkrotila své vojáky,“ vyhlásil dnes mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien. Pan Čao rád veřejně mluvil, ještě než se stal mluvčím (seznámit se s ním můžete tady), ale tentokrát nemluví do větru: na sporné čínsko-indické hranici, mezi Indií spravovanou částí Ladákhu a Čínou ovládanou plošinou Aksai Čin, opět umírají vojáci. Poprvé po více než čtyřiceti letech od posledních smrtících střetů mezi oběma (dnes už jadernými) mocnostmi.

Občasné potyčky mezi čínskou a indickou armádou nejsou ničím novým, ale teď přerostly v něco mnohem nebezpečnějšího: noční bitvu na mrazivém horském hřebeni, kterou popisuje Kirill Ščeblykin. Indie hlásí nejméně dvacet mrtvých vojáků, z toho sedmnáct zraněných a posléze umrzlých; Čína svůj počet odmítla komentovat, ale spekuluje se o nejméně třiceti mrtvých. Indie tvrdí, že boj vyprovokovala Čína; Čína tvrdí, že za to může Indie. Jedno je jisté: noční krveprolití nevěstí nic dobrého. Zejména, připomíná Kirill, když obě jaderné mocnosti řídí nacionalismus.

A kromě toho:

V pohodlí vozu pana prezidenta, nebo daňových poplatníků? Tak či tak, spočinula v něm nová radní ČT Hana Lipovská. Dřív podle svých vlastních slov nechtěla „běhat kdesi po Hradě“, teď na Pražský hrad podle slov mluvčího Ovčáčka zavítala, protože „chtěla předat svou novou publikaci pro pana prezidenta a pro mne“. Načež se radní, která s prezidentskou kanceláří sdílí kritický pohled na Českou televizi, svezla na Ovčáčkovo pozvání hradním autem. Jenže náhodou ji při tom vyfotili, a tak se dnes Lipovská omluvila za „hrubou chybu“. Jakou konkrétně? Dozvíte se v článku Jana Moláčka.

Ležáky ničené a zachraňované. Deštivé týdny přinesly naději, ale i pohromy. Do památníku v nacisty vyhlazených Ležákách vtrhla povodeň, už podruhé za sedm let. A zopakovala se výpověď o povaze lidství, které na jednom jediném místě dokáže plenit i vdechnout nový život. S přívalem vody totiž Ležáky zaplavila také solidarita a desítky nabídek pomoci. Reportáž z místa pro vás mají Jan Wirnitzer a Štěpán Vojtěch v obrazovém doprovodu Ludvíka Hradilka.

Ležáky na Chrudimsku. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Romská poslankyně a jamajská imigrantka. Za pozornost rozhodně stojí také oba dnešní články Jany Ciglerové. V prvním, už tradičním Americkém týdeníku, Jana popisuje poprask kolem Sarah Cooperové, americké komičky původem z Jamajky, která na sociální síti TikTok trhá rekordy i bránice svými imitacemi Donalda Trumpa. Přesvědčte se sami.

Hrdinkou druhého příběhu je také žena tmavé pleti, tentokrát Romka v seriálu Česká inspirace. Monika Mihaličková je psycholožka a dodnes jediná romská poslankyně v českém parlamentu. Chybělo přitom málo a vůbec by nestudovala: „My už tady žádný cikánky nechceme,“ vzkázal ředitel střední školy, jejíž přijímací zkouškou prošla s výborným prospěchem. Dnes sama pomáhá romským dětem otevírat cestu ke studiu.

Tak to těžko by, Bouráku! Ano, najdete ji i u nás: recenzi na nejnovější počin oceňovaného českého filmaře Ondřeje Trojana. Na Bouráka. Reakce recenzentů na toto netradiční dílo lze shrnout heslem „konsternace“, případně známou anglickou zkratkou WTF. Anebo, koneckonců, úvodní větou Vojtěcha Ryndy: „‚Jak je to možné?‘ je otázka, která se při sledování novinky režiséra Ondřeje Trojana a scenáristy Petra Jarchovského dere na mysl neustále.“

Města duchů nám ale spraví chuť: co byste řekli na výlet do zatopeného Lvího města plného bájných zvířat a květin? Do města opic, veverek a vran? Do míst, která podlehla megalomanii, než stihla ožít? Vydejte se s Janem Lukavcem po jejich stopách, stačí spolu s ním otevřít knihu Atlas ztracených měst. Malá ukázka: „Za branami města náhle utichl všudypřítomný indický ruch. Obnažené kameny obklopovalo působivé ticho. Průzračná čistota tohoto města na pahorku v srdci nekonečné pláně mě ohromila…“

„No future“ pro mezikorejské vztahy! A jestli jste včera stejně jako my sledovali, jak KLDR vyhodila do povětří styčný úřad s – jak pravila První sestra Kim Jo-čong – „nestydatou“ Jižní Koreou, z jejíhož prezidenta je soudružce Kim „na zvracení“, máme pro vás pokračování ve Studiu N. S Filipem Titlbachem jsme se snažili rozhrnout oponu propagandy a dopátrat se, co za severokorejskou agresí vězí doopravdy.

Letem světem

Zítra v tištěném Deníku N:

  • Stromy vs. roury. Vrcholí boj o přírodní klimatizaci v rozpálených ulicích
  • Pomoc od státu může vedle Smartwings dostat i Jančura
  • Facka ani při bujné fantazii není mučení
  • „Přestal mi dýchat v náručí.“ Příběhy předčasně narozených dětí
  • V Latinské Americe pandemie dál rozevírá nůžky
  • Některé zákony jsou tak hloupé, že je lidé nedodržují, říká ústavní soudce Uhlíř
  • Evropský žalobce má Unii zachránit rozkradené miliardy, ale hrozí mu fiasko
  • Živá literatura v době koronavirové a její internetové útočiště

Co říká Pelta, když nevolá?

Rozloučit se dnes jinak než Miroslavem Peltou v soudní síni? To by byl hřích. Bývalého šéfa Fotbalové asociace ČR znají i ti, které fotbal míjí, zato mají radar na humor: nesmrtelný pomník Peltovi postavili Petr Čtvrtníček s Jiřím Lábusem ve své odposlechové satiře Ivánku, kamaráde.

Miroslav Pelta v ní hrál jednu z ústředních rolí, i když „volal“ a pak „nechtěl nic“. Ovšem dnes, jako obžalovaný u soudu v korupční kauze kolem sportovních dotací, dokázal, že i on umí vzít za slovo.

Ukázalo se, že takový „ministr sportu“ (jak sám sebe nazval) věru nemá lehký život. Fotbal, to je prý samá dělnická třída („Musím říct, že moc chytrých fotbalistů neznám…“) a na úřadech seděli samí takoví, co nedokázali rozpočítat dotace („Jediné štěstí je, že jsme měli Karla Bauera, který je z jachtingu, je bohatý a nebude muset špekulovat…“). A co teprve, když si na vás objednají trestní stíhání! Pak musíte do „nějaké klece po Dahlgrenovi“ a tam „zestárnete o několik let“.

Ale smíchem se prý mládne. Tak hezký večer, vážení čtenáři, a ať se vám dnešní články Deníku N líbí. Jak pravil klasik: Vždyť my ty noviny neděláme pro sebe.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější