Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Trojanův Bourák. Jak něco takového mohl natočit režisér nominovaný na Oscara?

Bourák, vlastním jménem Láďa v podání Ivana Trojana. Foto: Bara Lockefeer
Bourák, vlastním jménem Láďa v podání Ivana Trojana. Foto: Bara Lockefeer

V novém snímku Ondřeje Trojana Bourák jako by se srazilo několik filmů najednou. Hybrid komedie, gangsterky a sociálního dramatu je až fascinující přehlídkou nesoudržnosti. Když svaříte jedno auto ze dvou vraků, daleko nedojede. Přesně tahle scéna ve filmu Bourák je. Aniž je možné prezentovat ji jako nějak objevnou metaforu, určité poselství si z ní vzít lze. Tvůrci Bouráka ji měli celou dobu před očima; jak je možné, že udělali přesně to, před čím je varovala?

„Jak je to možné?“ je otázka, která se při sledování novinky režiséra Ondřeje Trojana a scenáristy Petra Jarchovského dere na mysl neustále. Bourák od začátku do konce, znovu a znovu a pokaždé jinak překvapuje absencí jednoty: nelze určit jeho žánr, nemá soudržný děj, chybí mu zastřešující estetika, postavy nejednají podle jakékoliv známé logiky a vlastně nelze určit ani to, kdy se snímek odehrává – ať už dekádu, nebo zda dílčí dějové linie probíhají zároveň, či po sobě. O úroveň výše se nelze neptat, jak něco takového mohl natočit renomovaný a respektovaný režisér, nominovaný dokonce na Oscara (za protektorátní romanci Želary z roku 2003), nebo jak se stalo, že Bouráka podpořil Státní fond kinematografie.

Jedna nápověda možná leží v závěrečných titulcích, podle nichž se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější