Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Protesty proti rasismu a strhávání soch jsou vzpourou proti historii psané bílým mužem

Stovky lidí demonstrovaly před budovou Capitolu v Atlantě, hlavním městě amerického státu Georgia, za odstranění jezdecké sochy generála Johna Browna Gordona, který během občanské války bojoval na straně otrokářského Jihu. Foto: ČTK/ZUMA
Stovky lidí demonstrovaly před budovou Capitolu v Atlantě, hlavním městě amerického státu Georgia, za odstranění jezdecké sochy generála Johna Browna Gordona, který během občanské války bojoval na straně otrokářského Jihu. Foto: ČTK/ZUMA

Komentář Jiřího Pehe: Stejně jako ve sporech o sochy již dávno mrtvých rasistů a genocidních kolonizátorů na Západě, i u nás slyšíme, že maršál Koněv měl dobré a špatné stránky a jeho sochu bychom měli respektovat jako symbol minulosti. Jenže stejně jako třeba v dnešním dění v USA i jinde se do této sochy promítá změněná společenská situace. Připomíná nám aroganci někdejší sovětské moci a svým způsobem i současného Kremlu. Mnohým na Západě jiné sochy symbolizují systémový rasismus, s nímž by chtěli jednou pro vždy skončit.

Slavný americký film Gone with the Wind, který je u nás známý pod názvem Jih proti Severu, by se v doslovném překladu jmenoval Odváto větrem. Je pikantní, že vítr změn v globálním měřítku, jejichž poslední kolo odstartovalo zabití Afroameričana George Floyda, nyní zřejmě na smetiště dějin odvane i tento film.

Některé streamovací televize ho stáhly se svých nabídek, protože je plný rasistických stereotypů. Ty sice byly vnímány jako normální v době, kdy film vznikl, a po mnoho dalších desetiletí jako přinejmenším neurážlivé, ale v prudce se měnícím sociálním klimatu dneška je jeho rasistický podtón mnohými považován za nepřijatelný.

Není překvapivé, že se okamžitě rozvířila debata o tom, zda zakazování uměleckých děl či pomalovávání nebo strhávání soch, které vznikly v jiné éře, v níž byly věci vnímány „dobově“, tedy jinak než dnes, není jen přehnaná politická korektnost. Či dokonce útok na samotné základy západní civilizace.

Filmy, knihy i sochy se prý s tím, jak stárnou, stávají mementy toho, co bylo. A pokud není tolerantnost a otevřenost liberální demokracie jen prázdným sloganem, měli bychom být schopní unést kupříkladu to, co dnes vnímáme jako rasistické stereotypy ve filmu Jih proti Severu, přinejmenším jako svědectví o minulosti.

Jenže se zdá, že současná vzpoura přerostla meze tohoto typu diskuse, která je rámována předpokladem, že v našich dějinách nebylo z hlediska současnosti vždy vše „správné“, ale musíme to umět přijmout přinejmenším jako svědectví doby. To, co se odehrává před našima očima, je vzpoura proti samotným dějinám. Lépe řečeno, dějinám v podobě, v jaké byly napsány „bílým mužem“.

Historii píší vítězové

Dějiny podstatné části světa

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější