Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: České kolonie, které nebyly, konec Západu a Hitlerův oblek v chrámu

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Západní společnost žije vlastními tématy: patří k nim koronavirus, protirasistické demonstrace, spor o zachování či likvidaci liberalismu. Takto zahleděna do sebe přehlíží, co se děje mimo ni – hlavně v jihovýchodní Asii.

Protože tam to vře. Čína používá všech pák, na které dosáhne, k prosazování svého pohledu na svět na úkor toho západního. Invaze do Tchaj-wanu je o něco pravděpodobnější než dřív, napětí roste také mezi KLDR a Jižní Koreou. Děláme, co můžeme, abychom pro vás zachytili všechno dění, o němž je třeba vědět.

Západ stojí na věčném pochybování, ne na věčných pravdách, to je základní teze komentáře Jana Moláčka k nynějšímu neklidu světa. V Americe se střílí a zapaluje, demonstrace se šíří do dalších zemí, nespokojenost stále většího množství lidí se stavem západní společnosti – kvůli rasismu, ale nejen kvůli němu – je velice silná. Mnozí vidí nadcházející zkázu celé západní civilizace. Kolega Honza Moláček naproti tomu vidí pád iluze, která nikdy reálně neexistovala, snu o věčné nadvládě bílého heterosexuálního muže. O tomhle článku se bude hodně diskutovat, vyvolá mnoho souhlasu i nesouhlasu, přestože je napsaný velmi poklidně a zvažuje různé zorné úhly. Taková je doba: už skoro není slov, jež by nebyla třaskavá.

Redakci New York Times rozřízl jeden jediný otištěný komentář jako nůž. Kvůli zveřejnění názoru republikánského senátora Cottona chtělo několik set zaměstnanců položit své funkce. Namísto nich nakonec odešel šéf komentářové rubriky a horký kandidát na místo budoucího šéfredaktora, což je jeden z nejvýznamnějších novinářských postů na světě. Posouvá se žurnalistika od hledání toho, co je „pravdivé“, k hledání toho, co je „správné“? Jsou vyváženost a neutralita ctností, nebo přežitkem, který se do dnešní doby už nehodí? V podcastu Studio N o tom debatuje Filip Titlbach s Janou Ciglerovou, někdejší zpravodajkou v USA. Rozhodně si to nenechte ujít. Taková je Amerika: nepochopíte z ní nic, když nechápete její média.

Češi neměli kolonie, ale jako by je měli. „Byli jsme součástí civilizačního okruhu, který těžil z obchodu s otroky,“ říká Markéta Křížová, profesorka ibero-amerických studií na Filozofické fakultě UK v rozhovoru, který s ní vedla Adéla Skoupá. Nemůžeme se vyčlenit z příběhu celé Evropy, z toho, jak zbohatla na úkor zbytku světa. Tím by měl být dán náš vztah k hnutí Black Lives Matter. Dlouhý a nesmírně zajímavý rozhovor se přirozeně stočil k bourání pomníků a k posprejování Churchillovy sochy v Praze. „Pomník nikdy neoslavuje jen toho jedince, ale vždy oslavuje i toho, kdo ho vztyčuje,“ řekla k tomu profesorka Křížová. (Pamatujeme, kdo ten pomník roku 1999 odhalil?) Nápis sprejem ovšem odsoudila jako „ničení veřejného prostoru“. Takoví jsme my Češi: ničíme, ale dbáme, aby to šlo umýt.

Fotbal za zdí: kdo se nedostal na stadion, chodil se odjakživa koukat přes plot. Jenže dneska jsou ploty vyšší než dřív, takže to chce víc důvtipu a pomůcek. Skromný a zastaralý stadion pražských Bohemians je pro guerillové fandění v čase koronaviru mnohem vhodnější než moderní arény, kde se dá tak leda šilhat přes bránu. Fanoušky na štaflích zachytil ve fotoreportáži Gabriel Kuchta. Klokani se obětavým příznivcům odměnili, v posledním zápase základní části ligy smetli favorizovaný Jablonec 3:0. Takoví jsme my Češi: když ti neprodají lístek, vezmeš štafle.

Hádanka zahalená tajemstvím uvnitř záhady: to řekl roku 1930 Winston Churchill, tou dobou ještě neposprejovaný, o Rusku. A je to také výstižný popis tzv. kauzy ricin, příběhu o dvou ruských diplomatech a neviditelných silách za nimi, který naše noviny po několik týdnů mapovaly. Reportéři Petra Procházková a Lukáš Prchal se dnes vracejí k nedořešeným otázkám prapodivné hry. Takoví jsme my novináři: záhady nás nenechají v klidu. I když v tomhle případě se konce asi jen tak někdo nedobere.

Rusko-české vztahy se zhoršily – pokolikáté už? Po vypovězení dvojice ruských diplomatů z Prahy nevyhnutelně následoval symetrický krok Moskvy, dva pracovníci naší tamní ambasády si balí kufry. Českého velvyslance Vítězslava Pivoňku si dnes předvolali na ruské ministerstvo zahraničí. Hovořil s ním Lukáš Prchal. Taková je diplomacie: obě strany tančí bezchybný balet s povinnými kroky a pak skutečně jednají někde mimo taneční sál.

O Rusku potřetí: trochu děsivě vyhlížející kostel v barvě khaki v neděli vysvětil patriarcha Kirill, hlava ruské pravoslavné církve. Jde o hlavní chrám ruských ozbrojených sil, klika u dveří má tvar meče, někde uvnitř je prý jako podivná antirelikvie ukryt Hitlerův oblek… a vůbec je to celé jako z fantasy odehrávající se v poněkud alternativním světě. Takové je to ale doopravdy. Sergej Lukjaněnko tentokrát za realitou zaspal. Popisuje Petra Procházková.

Byla by to válka, na jakou lépe nemyslet: kdyby totiž Čína zaútočila na Tchaj-wan. Lépe nemyslet, ale hodně lidí na ni myslí. Jedni generálové na ni myslet chtějí, druhým generálům tím pádem nic jiného nezbývá. Jan Wirnitzer ve své analýze mluví o souboji draka s dikobrazem. Kdo je kdo, je jasné. Téma je aktuální proto, že poslední dobou se drakovy vyhlídky nejspíš trochu zlepšily. Ale udávit se dikobrazem také není nic nemožného. Taková je moudrost dávného mistra Suna: Jsou vojska, na něž neudeříš, jsou místa, o něž nebojuješ.

Na korejském poloostrově je také horko: už několik let nebyly korejsko-korejské vztahy tak napjaté jako teď, píše redaktorka Magdalena Slezáková. V Pchjongjangu před týdnem vypnuli horkou linku spojující severokorejského vůdce s jihokorejským prezidentem, což je čin jak symbolický, tak velmi (ne)praktický. Tak zní válečné bubny: severní zbraně začínají řinčet tolik, že v Soulu těžko předstírat hluchotu.

Pojem „lidská práva“ prý nejde do čínštiny výstižně přeložit. Čína přesto aktivně působí v Radě OSN pro lidská práva – a snaží se jejímu ústřednímu pojmu podsunout nový význam, takový, který by lépe odpovídal pohledu čínského vedení na svět. Jak vypadají taková „lidská práva s čínskými rysy“ a co by jejich uznání znamenalo pro Západ, o tom poutavě mluví Magdalena Slezáková (dnes nejvýkonnější v týmu) s Andréou Wardenovou, americkou právničkou a specialistkou na Čínu. Taková je sázka: hraje se o nadvládu nad světem, o jeho základní příběh. Číně je každé hřiště pro takový zápas dobré.

Vláda dostane k projednání analýzu, která doporučuje finančně podpořit Smartwings. Předloží ji vicepremiér Karel Havlíček, hlavním argumentem je to, že nechat společnosti Smartwings a ČSA zkrachovat by vyšlo Českou republiku dráž. Hlavním argumentem, který použil premiér Babiš pro veřejnost, je zas to, že je přece dobré moci se s letuškou domluvit česky. Situací kolem Smartwings se u nás trvale zabývá redaktor Michal Tomeš, který napsal oba zmíněné články. Přečtěte si je oba, dobře se navzájem dokreslují. Tak roztržitý je náš předseda vlády, že zapomněl na další působivý argument: žádná jiná společnost vám jako inflight entertainment nepustí Slunce, seno, jahody.

Zámeček v Petrkově nikdo nechce. Žil tam legendární básník Bohuslav Reynek se svou francouzskou manželkou Suzanne Renaud (omlouvám se korektorům, ale jsem z Havlíčkova Brodu, u nějž se Petrkov nachází, a téhle dámy si tam považujeme a nikdo místní by mi neodpustil přechýlení jejího příjmení). Reynkovi dědici dnes na provoz zámečku (on to tedy spíš je statek než nějaké šlechtické sídlo) nemají peníze. Může se z něj stát kulturní instituce, ale to by musel sáhnout do kapsy stát. Situace zůstává otevřená. Čtěte v článku Elišky Černé. Takové bývá hospodaření státu: miliardy se najdou snáz než miliony.

Ty miliardy ale musí schválit parlament a s tím bude teď mít Babišova vláda problém: komunisté, její tiší společníci, si postavili hlavu a nechtějí schválit plánovaný „koronavirový“ schodek státního rozpočtu ve výši půl bilionu. Bez jejich hlasů vládní záměr neprojde, KSČM tudíž může předložit seznam svých přání a také seznam toho, co se jí nelíbí. Pište si, že to udělá… vlastně nemusíte, místo psaní si to můžete přečíst v článku Hany Mazancové a Báry Janákové. Takové jsou radosti vládnutí, když tě někdo drží pod krkem.

Brazílie už má k milionu pozitivně otestovaných na koronavirus a přes čtyřicet tisíc mrtvých, další země Latinské Ameriky na tom jsou také špatně. O šíření nákazy na vzdáleném kontinentu píše náš tamní spolupracovník Tomáš Nídr – zatímco my pouštíme epidemii pomalu z hlavy. Tak to chodí: co je daleko, jako by se nás netýkalo. Jenže svět je dnes tak malý, že to už není pravda.

Francie se stejně jako většina Evropy vrací k normálnímu životu. Prezident Macron této příležitosti využil k několika politickým prohlášením, mezi nimž je asi nejvýznamnější, že jeho vláda chce oslabit hospodářskou závislost na Číně a nahradit ji intenzivnější spoluprací v rámci EU, zejména pak s Německem. Rozebírá to a komentuje náš spolupracovník Petr Janyška.

Co najdete v úterním tištěném vydání


  • Proč chce KSČM škrtat armádní zakázky;
  • Kolik by stál krach Smartwings;
  • O kolik víc utratilo během nouzového stavu vnitro než zdravotnictví za ochranné pomůcky a které čínské firmy na tom vydělaly;
  • Jak vypadá chrám zdobený obrazy svatých i vojáků s raketomety;
  • Čím chce KLDR rozdrtit Jižní Koreu;
  • Kde se v Česku demonstruje proti suchu;
  • Čeho se obává a na co sází francouzský prezident;
  • Zda si může hokejový trenér dorostenců dovolit rasistické řeči;
  • Jaké fantaskní strojky vyrábí výtvarník Petr Válek;
  • Proč je lékařka a záchranářka Kristina Höschlová proti šití roušek a proč jezdí sjezd bez helmy;
  • Co vidíte na vršovické Bohemce ze štaflí.

Několik maličkostí odjinud

Co dělala firma Nintendo, než přišel Super Mario? Spoustu věcí. Třeba omyvatelné karty.

Antifa, postrach amerických městeček (který tam nikdy neviděli a neuvidí). Aneb, jak se šíří fámy.

Plasty na nás prší z nebe.

Twitter zvažuje podivnou novinku: nedovolí vám sdílet odkaz, jehož obsah jste nepřečetli. Anebo možná dovolí, ale aspoň vás upozorní. Líbí se vám to?

Nikola je konkurentem Tesly.

A citát závěrem

Promyšlený plán přináší vítězství. Nedostatečný plán nese porážku. Co teprv, kde žádný plán nebyl! Z tohoto pohledu jsou mi vítězové i poražení již předem zřejmí.
– Mistr Sun: O válečném umění

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější