Restituenti dostali mnohem méně než církev a lidovci se chovali hůř než my, hájí zdanění komunista Grospič

Dnešní jednání o vašem návrhu zdanění církevních restitucí trvalo sedm hodin. Jaké to pro vás bylo?

Dalo se očekávat, že to bude dlouhé, že odpůrci zákona budou chtít vyjádřit své názory. Myslím si, že se to točilo v kruhu, že opakovali stále stejné argumenty. Kdo byl ze současných poslanců přítomen při projednávání návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi v roce 2012, slyšel stejné argumenty. A stejné byly i z naší strany, kdy jsme říkali, že není jasné, jaký majetek se bude vracet církvím. Není stanovený jeho výčet. Nedá se tedy jednoznačně říct, že se jedná zcela prokazatelně o majetek, který byl zabavený po roce 1948. Protože existují i smlouvy o užívání záborového majetku z první republiky.

Oni ale argumentovali tím, že šlo především o majetek zabavený po roce 1948 a církve ho dostaly zpátky ve velice bídném stavu.

Zase je pravda, že jak v době první republiky, tak po roce 1948 církvím byly placeny ročně náklady na činnost ve výši 121,9 milionu korun. Část majetku byla saturována a to také nikdo nerozporoval. Samozřejmě můžeme diskutovat o adekvátní výši této náhrady. Ale chci říct, že majetek, který byl předmětem – zejména se jedná o zemědělské a lesní pozemky – byl odnímán především za období první republiky a byl přidělován na základě záborových zákonů. Zdaleka se tedy nejedná jen o majetek, který byl odnímán až po roce 1948. Protože na to nebyl přijímán žádný speciální zákon.

Ve Sněmovně zaznívaly argumenty, že komunistický režim perzekvoval církevní představitele a konfiskoval církevní majetek. To podle vás není relevantní?

To nesouvisí s tímhle zákonem.

Je to odškodnění, ne?

A nesouvisí to ani se zdaněním náhrad, protože tady by se relevantně mělo zohledňovat, co bylo odňato a co nebylo odňato. A i kdybychom připustili filozofii, že všechny ty věci církev získala oprávněně, což my říkáme, že