Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Z kolonialismu se nemůžeme vyvléknout. Čeští vlastenci za své debaty v kavárnách vděčili otrokům, říká historička

Se sundáváním pomníků má Česko historickou, ale i velmi nedávnou zkušenost. Ilustrace: Petr Polák
Se sundáváním pomníků má Česko historickou, ale i velmi nedávnou zkušenost. Ilustrace: Petr Polák

Vlna strhávání pomníků se rozlila napříč USA a západní Evropou. A své dozvuky má i v tuzemsku. „Na jedné straně můžeme říci, že je to ničení materiálních hodnot a vizuální stránky prostoru, kde žijeme. Na druhou stranu jsou některé pomníky extrémně arogantní,“ říká v rozhovoru pro Deník N historička Markéta Křížová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle ní byly české země součástí západoevropského hospodářského celku, který vydělával na obchodě s otroky: „Není nutné sypat si popel na hlavu, že jsme toho byli součástí, ale je třeba si to uvědomit a připustit si to.“

Na první pohled nenápadná záležitost, posprejování Churchillovy sochy, ovládla sociální sítě a média. Například Lidové noviny události věnovaly dva komentáře, titulní stranu i další materiály uvnitř vydání. Je pozoruhodné, jak moc nás to zajímá.

Mám svou teorii: Čechy to zajímá proto, že jsou šokováni, že odpor proti rasovému útlaku přišel i k nám. Dlouhodobě se v Česku mluví o tom, že se nás tyto věci netýkají. My jsme kolonie neměli, neubližovali jsme černochům, z koloniálního obchodu jsme nebohatli, takže se nás netýkají rasové problémy a postkolonialismus. A je to vlastně hloupý postoj.

Proč?

Jednak proto, že jsme byli součástí civilizačního okruhu, který těžil z obchodu s otroky. České země také bohatly na otroctví, i když nepřímo. Obecně jsme součástí Evropy v dobrém i zlém. Myslím, že si to lidé u nás stále nepřipouštějí, a proto jsou šokováni, že i sem doléhají ohlasy Black Lives Matter, když nás se to přece netýká, když jsme my nikomu neublížili.

Většina politiků akt odsoudila jako vandalství, konkrétně třeba Václav Klaus, který Churchillovu sochu odhaloval. Pro LN řekl, že to tehdy byla demonstrace za svobodu a demokracii a že je falešné vnášet dané téma k nám. „Tady žádná rasová nesnášenlivost jako systémový fenomén není a nebyla.“ Má pravdu?

To je nesmysl. Tato témata u nás zaznívají nejen proto, že tady dlouhodobě žije spousta lidí, jichž se to bytostně dotýká – nemluvě o dlouhodobých problémech s nesnášenlivostí vůči Romům, vietnamské populaci a tak dále. Ale je tady spousta lidí, kteří berou otázku občanských práv černých Američanů za svou.

Druhá věc je, že české země se různým způsobem podílely na koloniálním obchodu. A za další: v tuto chvíli se snažíme vyrovnat s minulostí, mění se interpretace historie. Protože podstatou rasismu není hodnocení lidí podle barvy pleti. Jde v něm o různé kategorie lidství. To, jak byly definovány, je už pak otázka dohody – jestli to bylo na základě barvy pleti, na základě náboženství. Ale celý princip je v tom, že to, co se nazývá moderní Evropou, dlouhodobě stálo a opíralo se o dvě vzájemně propojené věci.

O jaké?

Jednak to byla expanze na úkor ostatních kontinentů. Moderní Evropa by se ekonomicky či sociálně nevyvíjela tak, jak se vyvíjela, kdyby neměla dodatečné zdroje. Ať už přírodní, nerostné, plantážní zemědělství. A zároveň kdyby neměla dostatečnou pracovní sílu, kterou mohla velmi brutálně využívat. Aby tuto svou expanzi obhájila, evropští intelektuálové vytvořili systém představ o tom, že jsou tady různé skupiny lidských jedinců, kterým je možné přisuzovat různé typy práv. A Evropa stojí na vrcholku.

Jak do toho zapadají české země?

Jejich obyvatelé od samého počátku usilovali o to, aby se s nimi také počítalo jako se součástí „civilizované“ Evropy. Ta se střední a východní Evropou ne vždy počítala, nevnímala její obyvatele jako plnohodnotné Evropany. A celé úsilí českých osvícenců a vlastenců 19. století bylo snahou ukázat, že se této „civilizované“ Evropě vyrovnáme. Je to vtipné, protože na jedné straně byly skupiny, se kterými čeští vlastenci měli jakýsi soucit.

Koho tím myslíte?

Třeba si říkali, že severoameričtí indiáni jsou na tom, chudáci, stejně jako pobaltští Slované, kteří byli ve středověku zlikvidováni německou expanzí. Tak je musíme litovat.

Ale obecně jediný přínos Čechů k diskusi o kolonialismu byl: My bychom byli lepšími kolonizátory než Němci. I po roce 1918, když Němci přišli o své kolonie, Češi se velmi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější