Jak zjistit, kam až může prezident zajít? Zákonodárci by měli zažalovat Zemana u Ústavního soudu
Komentář Jana Urbana: Senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost příští úterý projedná některá veřejná vystoupení Miloše Zemana, jimiž prezident podle předsedy výboru Pavla Fischera jako nejvyšší velitel ozbrojených sborů „zpochybnil zahraničněpolitické a bezpečnostní ukotvení České republiky jako spojence“.
Je to nezvykle silné gesto, umocněné ještě tím, že výbor sezval do Senátu po svém zasedání velvyslance všech členských zemí Severoatlantické aliance. Jsme svědky otevřeného a závažného střetu dvou ústavních institucí, konfliktu, který přesahuje všechno, co náš ústavní systém doposud zažil.
Připomeňme, že stejný výbor vydal už začátkem dubna netradičně ostré usnesení, v němž odsoudil kroky prezidenta Zemana vůči BIS v kauze novičok, stejně jako jeho snahu, aby ruský hacker Jevgenij Nikulin nebyl vydán do Spojených států. V tomto případě se kromě prezidenta osobně angažovali i jeho spolupracovníci.
Už tehdy výbor konstatoval, že „těmito případy vyvrcholil dlouhodobý trend, kdy prezident České republiky a jeho nejbližší spolupracovníci obhajují ekonomické a mocenské zájmy cizích států, ke kterým Česká republika nemá spojenecké vazby, a které jsou v její neprospěch. V upřednostňování této vlastní agendy prezidenta republiky na úkor oficiální zahraniční politiky státu spatřuje výbor bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko.“ Vyzval proto prezidenta České republiky, „aby se tohoto jednání nadále zdržel a respektoval Ústavou České republiky vymezené pravomoci“.
Prezidentovou odpovědí jsou dnes ještě silnější útoky na české zpravodajské služby a spojenecké závazky.
Letos v květnu zástupci STAN, KDU-ČSL a klubu Senátoři 21 zvažovali, že podají na prezidenta ústavní žalobu kvůli kauze novičok. Nakonec od toho upustili. Teď se úvahy na stejné téma vracejí.
Tak si to konečně vyjasněme
Pro ústavnost českého státu by obžaloba prezidenta Miloše Zemana z velezrady byla darem z nebes – a to bez ohledu na to, jaký verdikt by soud vynesl. Kdyby senátorky a senátoři (na žalobě k Ústavnímu soudu se musí shodnout tři pětiny z nich, souhlasit s ní poté musí i tři pětiny zvolených poslanců) důstojně, uvážlivě a bez emocí před zraky celé české společnosti ozřejmili důvody k tomuto ústavnímu kroku a nakonec se jim podařilo podat žalobu k Ústavnímu soudu, zasloužili by se o veledůležitý historický mezník.
Pomohli by vystavět pevný bod práva, k němuž by se po desítky následujících let odvolávaly generace jejich následovníků. A kdyby ve stejném duchu, bez ohledu na politickou pěnu doby, Ústavní soud zvážil a vytyčil meze a normy svobody přímo voleného prezidenta vystupovat a jednat v rozporu s vyjádřenou vůli vlády a parlamentu, zpevnilo by to celý ústavní pořádek České republiky.
Neboť parlamentní demokracie bez důstojnosti je jenom
