Glosa: Naše doba nastala! Máme místo v běžecké komunitě a přitom nebojujeme se svými traumaty
Chvíle startu se přiblížila. Nervózně přešlápla z nohy na nohu a urovnala si vlasy v culíku. První velký závod. Měla víc trénovat. To bude ostuda, když ho nedokončí. Nebo skončí na posledním místě. Alespoň že peníze půjdou na dobrou věc. A v cíli si dá za odměnu zmrzlinu. Teď naťukala pár pokynů na hodinkách. Tři, dva, jedna, start! Vyrazila sama vstříc prázdné ulici.
„Ahoj. Vypadáš nějak zdrchaně,“ řekl mi nedávno kamarád.
„Taky jsem. Ráno jsem běžela závod,“ přiznala jsem.
„Paráda! Nevěděl jsem, že už je povolili. A jak jsi dopadla?“ zajímalo ho.
„To budu vědět teprv, až všichni nahrajou svoje výsledky.“
Koronavirus s sebou přinesl hodně špatného, o tom není sporu. Ale občas se s tím špatným sveze i něco dobrého. V mém případě to byl objev
