Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidská práva? S Čínou game over. Svět skončí zakňouráním

Transparent na demonstraci před sídlem OSN v Ženevě, u příležitosti předloňského univerzálního periodického přezkumu stavu lidských práv v Číně. Foto: Denis Balibouse, Reuters
Transparent na demonstraci před sídlem OSN v Ženevě, u příležitosti předloňského univerzálního periodického přezkumu stavu lidských práv v Číně. Foto: Denis Balibouse, Reuters

Rada OSN pro lidská práva má dnes na stole rezoluci z kanceláří Komunistické strany Číny. Pokud ji schválí, s univerzálními lidskými právy může být konec, varuje v rozhovoru pro Deník N právnička a odbornice na Čínu Andréa Wordenová.

Koronavirus nastavil letošní priority jasně: co se OSN týče, zraky nás všech se upírají hlavně na Světovou zdravotnickou organizaci. A spolu s ní také na Čínu, kde pandemie začala a jíž šla WHO podle kritiků nebezpečně na ruku.

Ze stínu viru teď však vystupuje jiná klíčová agentura OSN, Rada pro lidská práva. Dnes po čtvrtroce obnovuje koronavirem přerušené zasedání. A stejně jako u WHO se hraje o vliv Komunistické strany Číny.

„Čínská lidová republika se snaží dramaticky změnit orientaci lidskoprávních mechanismů a norem OSN,“ konstatovala jste loni. Co jste tím myslela?

Začnu malým krokem zpátky. Čína – a podotýkám, že když říkám Čína, myslím tím Čínskou lidovou republiku, respektive Komunistickou stranu Číny, zkrátka státostranu – hrála v Radě pro lidská práva léta poměrně tichou roli. Ale v zákulisí se činila, aby chránila své zájmy.

Nechtěla být kritizovaná, stejně jako nechce být kritizovaná doma. Vadilo jí, že ji vykreslují jako masivní porušovatelku lidských práv. Takže dělala, co mohla, aby vypadala dobře. To byla její hlavní agenda a používala k tomu osvědčenou taktiku: nátlak a hrozby, ale také ekonomické podněty, kterými si různé země získávala na svou stranu.

Čína v Radě vždycky propagovala dialog a spolupráci, na ukazování prstem a kritiku ji neužilo.

A pak přišel rok 2017 a Si Ťin-pchingova návštěva Švýcarska. Pozice USA se pod Trumpem zrovna začala rozpadat a Si v Davosu přednesl svoji velkou řeč o všestranné spolupráci, načež promluvil i v Ženevě.

A jako by promluvil dospělý v místnosti plné dětí: spolupracujme, mluvme spolu, nevměšujme se do věcí jiných; nejdůležitější je rozvoj, ten vyřeší všechny problémy světa. Budujme společenství sdíleného osudu lidstva! A budujme ho i v oblasti lidských práv, Čína má recept, jak na to.

Kdo je Andréa Wordenová?

Uznávaná odbornice na čínský prostor, badatelka, právnička a překladatelka. Ve výzkumu se zaměřuje na oblast lidských práv a působení Čínské lidové republiky v lidskoprávních mechanismech OSN. Vyučuje také čínské právo, například na Univerzitě Johna Hopkinse, spolupracuje s projektem Sinopsis. V Číně zažila pekingské jaro a jeho rozdrcení na náměstí Tchien-an-men v červnu 1989, její vzpomínky na tehdejší události si můžete přečíst zde.

Vy jste to tenkrát ve svém článku pro China Change nazvala „lidskými právy s čínskými rysy“ – variace na „socialismus s čínskými rysy“. Čína mluví o oboustranně prospěšné spolupráci, o rozvoji, o sdíleném osudu lidstva. Zní to hezky, ale co to znamená? Potřebujeme tlumočníky čínštiny, to je jisté. Ale nejsou zapotřebí i tlumočníci jazyka, kterému se říká „stranomluva“?

Pravda. Čínská rétorika je plná slovní mlhy, jak z ní vyčíst význam? Sdílí se osud lidstva v jednom společenství, ale už ne jasné vodítko, co to doopravdy znamená…

Anebo Si Ťin-pchingův „čínský sen“.

Přesně tak. Co se za tím sněním skrývá? Tohle je opravdu stranomluva, orwelliánská v pravém smyslu slova – Čína si do ní promítne, cokoli bude chtít. Protože je to prázdná rétorika. Prázdná, ale důležitá. Protože jak jste řekla, zní to tak hezky! Kdo by mohl něco namítat proti oboustranně prospěšné spolupráci?

Jenže Čína ji používá, aby rozptýlila pozornost. Aby se v té slovní mlze ztratil směr a Rada pro lidská práva našla nový.

Osobní svobody, nedělitelná lidská práva, cesta pro jedince, aby hledal zastání – díky, ale ne, říká Čína, bavme se o tom, jak můžeme spolupracovat jako státy, jak prosazovat lidská práva skrze rozvoj a odbornou podporu.

Jak funguje Rada OSN pro lidská práva?

  • Funkce: hlavní mezivládní orgán OSN v lidskoprávní oblasti, pravidelně zasedá třikrát ročně (březen, červen, září)
  • Vznik: v roce 2006 jako nástupnice Komise OSN pro lidská práva
  • Cíl: v duchu Všeobecné deklarace lidských práv chránit a posilovat lidská práva a základní svobody po celém světě. Slouží k tomu systém složený z nezávislých expertů, vyšetřovatelů a zvláštních zpravodajů a také nástroj zvaný univerzální periodický přezkum, který v každé členské zemi zhruba jednou na čtyři roky podrobně zhodnotí stav lidských práv a jejich dodržování.
  • Členové: 47 států OSN, které Valné shromáždění volí vždy na tři roky; každý stát může být členem Rady maximálně šest let v kuse. Mandáty se dělí podle regionů OSN: třináct členů z Afriky, třináct z Asie-Pacifiku, šest z východní Evropy, osm z Latinské Ameriky a Karibiku, sedm ze západní Evropy a zbytku světa (kompletní seznam najdete na konci článku). Česká republika patří k nynějším členům Rady, byla zvolena na funkční období 2019–2021.

Znovu se tudíž ptám, co to znamená. Rada má dnes rozhodovat o Čínou předložené rezoluci, co přesně je jejím obsahem?

Po Si Ťin-pchingově projevu to nabralo rychlý spád. Čína vyslala jasný signál, že hodlá být v oblasti lidských práv a na půdě Rady mnohem aktivnější.

A nastínila to hned první rezolucí, kterou předložila, jmenovala se Přínos rozvoje a požívání všech lidských práv – ještě tolik k té vaší poznámce o stranomluvě.

Víceméně tím říkala: Potřebujeme jen rozvoj a pak bude svět šťastný a zavládne klid a mír. Právo na rozvoj nade vše, což je v přímém rozporu s mezinárodním konceptem lidských práv, jak je stanoví Všeobecná deklarace lidských práv: jako univerzální, nedělitelná a rovná.

V březnu 2018 schválila Rada první čínskou rezoluci o oboustranně prospěšné spolupráci. Žádná zmínka o politických a občanských právech, o právech jedince; znovu sdílená budoucnost a spolupráce, vzájemný respekt a spravedlnost. Znovu ta slovní mlha.

Ale pro člověka, který Čínu sleduje pozorně, se přece jen nabízí klíč. Rezoluce, kterou mezinárodní Rada pro lidská práva schválila, víceméně slovo od slova kopíruje usnesení 19. sjezdu Komunistické strany Číny. A stejný jazyk se objevuje také v rezoluci, která na stole leží teď. Což je velmi, skutečně velmi znepokojivé.

Přece jen existují státy, které pro čínskou vizi před dvěma lety nehlasovaly. Třeba Švýcarsko, jemuž se nelíbil „vágní a dvojznačný jazyk, který oslabuje základní lidskoprávní principy“.

Ano. Ale tehdy to byly Spojené státy, které se rezoluci o „oboustranně prospěšné spolupráci“ otevřeně postavily a jako jediné hlasovaly proti. Jiné… řekněme podobně smýšlející státy včetně Švýcarska se zdržely hlasování. (Zdrželo se celkem 17 států, 28 států hlasovalo pro rezoluci, pozn. red.)

Možná si jen vybíraly bitvy. Možná si říkaly: Tohle není zas tak důležité, lepší je se zdržet než popudit Čínu. Ale od té doby už uplynuly dva roky. A rezoluce, která je na stole teď, jde ještě dál. Víc podpory, víc mechanismů, víc pozornosti zaměřené na rozvojová, ekonomická práva na úkor kontrolních mechanismů, na úkor odpovědnosti.

Teď je znovu možnost hlasovat. A když hlasujete proti, máte právo vysvětlit proč. Jasně říct, proč nesouhlasíte. Třeba v letošních prioritách EU je to jasně: Postavíme se jakémukoli pokusu redefinovat lidská práva a oslabit mezinárodní koncepci lidských práv. Čínu nejmenují, ale jsem si jistá, že ji měli na mysli.

A co jmenuje Čína? Narážím na to, že čínské verze dokumentů, určené pro domácí publikum, občas mluví trochu jiným jazykem než ty anglické pro celý svět. Méně uhlazeným, ideologičtějším. Neměl by svět číst i je?

Znáte propagandistický web China Society for Human Rights Studies (Čínská společnost pro studium lidských práv, pozn. red.)? Pak víte, že stojí za to ho sledovat, jak v angličtině, tak v čínštině. KS Číny na ty rezoluce doma ukáže prstem a podpoří si legitimitu: Podívejte, mezinárodní společenství s námi souhlasí!

A co na tom, když se něco drobně upraví. V původním návrhu předloňské rezoluce o oboustranně prospěšné spolupráci – rezoluce OPS, ať to zkrátím – stálo „win-win spolupráce“, v anglické verzi i čínské (che-cuo kung-jin). Což je klíčový termín ze Si Ťin-pchingovy řeči na 19. sjezdu KS Číny.

19. sjezd Komunistické strany Číny v říjnu 2017. Ústřední křeslo generálního tajemníka v první řadě je prázdné, Si Ťin-pching z něj přestoupil k předsunutému řečnickému pultu. Foto: Aly Song, Reuters

Ale v Radě se ta stranomluva nelíbila, vadila hlavně Japonsku. To se mimochodem vymezuje také proti čínskému vlivu na Poradní výbor, což je něco jako think tank Rady, který je Číně velmi nakloněný.

Takže Siho win-win nahradila přijatelnější oboustranně prospěšná spolupráce. Jak v anglickém, tak čínském návrhu, o kterém se hlasovalo.

Jenže pak jsem narazila na finální čínskou verzi, už po schválení a oficiálně vydanou. A zjistila jsem, že Čína tam to win-win vrátila – nejen do názvu, všude. Dokazuje to, jak důležité to pro ně je na domácí frontě. Teď mohou říct: svět přijímá Si Ťin-pchingovu vizi, podporuje „čínskou moudrost“ a „čínské řešení“. Čínský model je správný.

A model Rady pro lidská práva? Co ve skutečnosti zmůže? USA v ní už nejsou, před dvěma lety ji dost pompézně opustily. Další státy, jak už jste řekla, šly Číně z cesty. Dnešní situace se může zdát jiná, image Číny má za sebou velký debakl – a teď nemyslím koronavirus, ale kulturní genocidu v Sin-ťiangu.

Jenže když loni Rada dostala kritický podnět od skupiny převážně západních států, téměř dvakrát početnější koalice jiných států kontrovala kritikou „politizace lidských práv“ a bránila čínská „opatření proti vážné hrozbě terorismu a extremismu“.

Teď už není pochyb, že Čína chce nad Radou převzít kontrolu. A Rada je mezivládní organizace, což znamená čínskou dominanci nad mnoha státy. Některé s Čínou bezesporu souhlasí, kvůli vlastní politice i kvůli Pekingem prosazovanému právu na rozvoj – státy, které jsou Číně velmi zavázané, v Africe a podél Pásu a stezky.

Konkurenční signatáři

  • Kdo podepsal kritiku Čínské lidové republiky: Austrálie, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Japonsko, Kanada, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Rakousko, Spojené království (Británie), Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.
  • Kdo Čínskou lidovou republiku bránil: Alžírsko, Angola, Bahrajn, Bělorusko, Bolívie, Burkina Faso, Burundi, Demokratická republika Kongo, Egypt, Eritrea, Filipíny, Gabon, Jižní Súdán, Kambodža, Kamerun, Katar, KLDR, Komory, Kongo, Kuba, Kuvajt, Laos, Myanmar, Nigérie, Omán, Pákistán, Rusko, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Súdán, Sýrie, Tádžikistán, Togo, Turkmenistán, Venezuela, Zimbabwe.

Zmínila jste USA, to je ostuda a doufejme, že listopad to změní. Ale země EU, Japonsko a další demokracie, pro ty je nesmírně důležité, aby se sešly na společném principu a postavily se za něj.

Tím spíš, že jsou teď skutečně ohrožené. Jestli nepřijdou se strategií, jak zachránit Radu a spolu s ní i mezinárodní systém lidských práv, bude s ním amen. Game over pro univerzální lidská práva. Takhle to skončí – ne bouchnutím, ale zakňouráním, jak kdysi napsal T. S. Eliot (báseň Dutí lidé: „Takhle svět skončí / Ne bouchnutím, ale zakňouráním“, pozn. red.).

Demokracie se musejí víc snažit; co dělají teď, nestačí. Investovat víc času, víc zdrojů, víc úsilí do sebe samých i do zemí, které s jejich principy třeba i souhlasí, ale teď volí Čínu, protože nemají moc na výběr.

Máte pravdu, že změna není jednoduchá a že třeba v Sin-ťiangu je to pořád zlé. Ale nebylo by to ještě mnohem horší, kdyby se tomu nevěnovala taková pozornost? Nebýt všech těch svědectví, všech těch zveřejněných důkazů, všech těch novinových článků?

Kritika byla a je hlasitá a čínské vedení to bolí – musí kvůli tomu stát na zadních a bránit se. To je trapná a pro KS Číny obrovsky nepříjemná ztráta tváře.

Protože narušuje příběh o legitimitě strany?

Ano, o legitimitě a důvěryhodnosti. Mimochodem ta dopisová bitva, kterou jste zmínila, se neodehrála jen v Ženevě, ale také na půdě Třetího výboru OSN v New Yorku. (Valné shromáždění OSN má šest výborů, Třetí výbor má na starosti sociální, humanitární a kulturní záležitosti, tedy i lidská práva, pozn. red.)

Samozřejmě platí, že čím víc podpisů, čím víc kamínků na čínské misce vah, tím větší prohra pro demokracie. Ale to přece neznamená, že si máme svoje kamínky sbalit a vyrazit domů. Dokonce ani v Hongkongu se nevzdávají, copak můžeme my? Jestli to uděláme, odevzdáme tím Radu do rukou Číny. A spolu s ní i lidská práva.

Víte, nejde tu jen o státy. To je Čínou prosazovaná cesta: oboustranně prospěšná spolupráce států a vlád, kde jedinec nemá místo. Ale Rada se skládá z mnoha mechanismů: kontrolních procedur, vyšetřovatelů, zvláštních zpravodajů s mandáty pro různé lidskoprávní oblasti.

Působí v ní nezávislí odborníci a mimo jiné zajišťují proces, který se nazývá univerzální periodický přezkum, kdy Rada vždy jednou za pár let zhodnotí stav lidských práv v dané členské zemi. Čína v listopadu 2018 absolvovala své třetí hodnocení a nedopadlo pro ni dobře, (nejen) kvůli Sin-ťiangu si prožila pořádně horké chvilky. A díky tomu se na Sin-ťiang upřela velká pozornost, mobilizovalo to nevládní organizace, novináře, občanskou společnost i politiky a nakonec i veřejnost.

To je velká a důležitá moc Rady: nejenže vyšetřuje, ale také informuje, a tím přispívá k tlaku na nápravu. Dává naději obětem.

Naše téma je Rada pro lidská práva, ale vliv Číny sílí obecně, napříč celou OSN i světem jako takovým. Je to špatně? Vždyť Čína je součástí obojího, do obojího navíc dává velké peníze.

Když jsem na seminářích poslouchala čínské akademiky, mluvili o principu nezasahování, o tisíciletých zkušenostech ještě z dob Konfucia, o pomoci a právu na rozvoj. Zdůrazňovali právo států na suverenitu, svobodu rozhodování, kterou Čína na rozdíl od USA zastává…

Odpověď na vaši otázku hodně záleží na tom, v jakém světě si přejete žít. Čína dokázala úžasné věci, o tom naprosto není sporu. Stamiliony lidí vytažených z chudoby, ekonomická práva, sociální jistoty, dramatické zvýšení průměrné délky života, to je všechno pravda – a KS Číny to taky velmi ráda zdůrazňuje. Zachránili jsme lidi před chudobou, říká. Vytvořili jsme „společnost mírného blahobytu“.

Jenže ta mince má i druhou stranu. Ano, KS Číny vytvořila prostor a možnosti, aby Číňané měli prospěch ze své práce – konečně, po mnoha letech, kdy jim to naopak s drastickými následky upírala. Ale Číňané se zachránili sami, vlastní tvrdou prací.

Jsou to hlavně oni, ne strana, kdo je vytáhl z chudoby. A vyšší životní úroveň není zaručená. Sociální jistoty nejsou zaručené – naopak jsou často ohrožené, a když se to stane, těžko se hledá zastání.

Protože aby to doopravdy fungovalo, lidé potřebují také občanská a politická práva. A ty jim strana upírá, bere je jako ohrožení své moci.

Čína pod Si Ťin-pchingem zašla nejdál za posledních třicet let, od masivních represí bezprostředně po Tchien-an-men. Občanská společnost, ochránci lidských práv, svoboda slova – zakázáno, uvězněno, odstraněno!

Mluví se o rozvoji, ale Čína obchází Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj, pro kterou je účast občanské společnosti zásadní. KS Číny občanskou společnost prakticky zakázala už Dokumentem číslo 9.

Dokument 9

Přísně důvěrná stranická direktiva odsuzuje „sedm nebezpečných hodnot“ včetně svobody slova, „historického nihilismu“ a zpochybňování „socialismu s čínskými rysy“, tedy vůdčí role strany.
Mezi kádry koloval zřejmě už od léta 2012 a na veřejnost se dostal v roce 2013 díky proslulé čínské novinářce Kao Jü, kterou následně odsoudili k sedmi letům vězení za „vyzrazení státních tajemství“. Anglický překlad Dokumentu 9 najdete na webu ChinaFile.

Není to tak trochu dehumanizace světa? Která se teď jako v zrcadle ukázala v koronavirové pandemii?

Tady si vypůjčím výstižná slova někoho jiného: Cílem Číny je svět bezpečný pro autoritářství. S covid-19 jsme udělali skvělou práci, říká teď státostrana. Ale Číňany, kteří před virem varovali, umlčela. Princip nezasahování – to zní krásně, ale ve skutečnosti to znamená „Nestrkejte nos do Sin-ťiangu (nebo kamkoli jinam)!“.

Ale takhle mezinárodní systém lidských práv nefunguje. Čína má jako členka OSN své závazky, stejně jako třeba USA – a já jsem uvítala, když teď zvláštní zpravodajové OSN volali po vyšetření postupů americké policie. O to přece v univerzálních lidských právech jde: všichni jsme za sebe vzájemně zodpovědní, o to víc dnes, když všechno ovlivňuje všechny. Covid je dokonalý příklad.

Pokud Čínská lidová republika stane v čele světa, pokud úplně ovládne OSN, ztratíme hlas občanské společnosti. Ztratíme hlasy jedinců, kteří u Rady pro lidská práva hledají pomoc. Ztratíme možnost beztrestně nesouhlasit.

Váš termín dehumanizace je úplně přesný. Jestli se všechno změní jen na oboustranně prospěšnou spolupráci mezi státy, budeme žít v autoritářském světě. Ale teď v něm ještě nežijeme. Teď zažíváme něco jako bod zlomu, kdy se mnozí politici a také státy začínají probouzet a řešit strategii, vytvářet koalice a legislativní aliance.

Jako by někdo strhl náplast: jde z toho strach, ale udělat se to musí.

Stávající členové Rady pro lidská práva (podle regionů OSN):

  • africké státy: Angola, Burkina Faso, DR Kongo, Eritrea, Kamerun, Libye, Mauretánie, Namibie, Nigérie, Senegal, Somálsko, Súdán, Togo
  • asijsko-pacifické státy: Afghánistán, Bahrajn, Bangladéš, Fidži, Filipíny, Indie, Indonésie, Japonsko, Marshallovy ostrovy, Nepál, Pákistán, Katar, Korejská republika
  • východoevropské státy: Arménie, Bulharsko, Česká republika, Polsko, Slovensko, Ukrajina
  • latinskoamerické a karibské státy: Argentina, Bahamy, Brazílie, Chile, Mexiko, Peru, Uruguay, Venezuela
  • západoevropské a ostatní státy: Austrálie, Dánsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Španělsko

Čína

Rozhovory

Sin-ťiang

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější