Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Znovu jde o to, aby ochrana zdraví nevedla k posílení nacionalismu a rasismu

Děti imigrantů na Ellis Islandu v roce 1908. Foto: Brown Brothers
Děti imigrantů na Ellis Islandu v roce 1908. Foto: Brown Brothers

Pro většinu z nás v „západním“ světě jsou karantény a zdravotní kontroly úplně novou osobní zkušeností. Ale není tomu tak dávno, kdy byly běžnou součástí cestování a migrace.

V dubnu 1894 se jedenáctiletá Maške Antinová spolu s matkou a sourozenci vydala na dlouhou cestu za lepším životem. Z Polocku (tehdy v carském Rusku, dnes v Bělorusku) cestovali do Bostonu, kam již dříve odjel její otec. Své zážitky si bezprostředně po cestě zapsala v jidiš a o dva roky později je již jako americká studentka Mary sama přeložila do angličtiny. Cesta do země naděje a úspěchu, jak byly USA v té době vnímány, však byla spojena s nečekanými překážkami.

Překvapení představovala již kontrola na pruské hranici v Eydtkuhnen (dnes Černyševskoje v Kaliningradské oblasti), kde pohraničník-lékař vyšetřoval jejich zdravotní stav. A ještě než mohli pokračovat v cestě, byla jejich zavazadla v obavě z nakažlivých nemocí ošetřena párou, kouřem a odvětrána.

Jejich další putování připomínalo přesun trestanců: od hranice až do přístavu v Hamburku se nemohli volně pohybovat, ale cestovali v přeplněných uzavřených vlacích a pulzující velkoměsta Berlín a Hamburk viděli pouze z okna. Uprostřed cesty pak vlak bez jakéhokoli vysvětlení zastavil na opuštěném místě, kde je personál v bílých pláštích nevybíravě dirigoval od jedné procedury k další. Maške si pamatovala hrůzu, kterou tento ponižující proces naháněl: „Divní lidé pohánějící nás jako zvířata, […] děti, které jsme neviděli a které plakaly způsobem, jenž naznačoval hrozné věci, […] vzali nám naše oblečení, těla nám potřeli slizkou látkou, která mohla být něčím zlým […].“

Když konečně dorazili do Hamburku, byli již potřetí prohlédnuti lékařem a uvězněni v přeplněných barácích v karanténě. Maške popisovala nejistotu, špínu a hlad, které měla ve svých vzpomínkách spojené s místem připomínajícím vězení. Všechna tato opatření nebyla zadarmo: Za kontroly a ponižující dezinfekci ve všech zastávkách byla chudá rodina donucena vydat své poslední peníze. Po zhruba deseti dnech se konečně nalodili, v úzkém prostoru hromadné kajuty přečkali mořskou nemoc i bouři a po sedmnáctidenní plavbě dorazili do přístavu v Bostonu. Na palubě byli ještě

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější