Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Koronavirus lidem strhl masky, které si běžně nedovolí sundat, protože by to neunesli, říká psycholožka Vodňanská

Spousta lidí získává svůj vlastní tvar tím, že se zrcadlí v okolí. Nebo že se o něco opírá. A najednou to neexistovalo. Lidé se mohli odrážet jenom sami od sebe, říká psychoterapeutka Jitka Voňanská. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Spousta lidí získává svůj vlastní tvar tím, že se zrcadlí v okolí. Nebo že se o něco opírá. A najednou to neexistovalo. Lidé se mohli odrážet jenom sami od sebe, říká psychoterapeutka Jitka Voňanská. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Lidé, kteří mají problém s alkoholem, se během koronavirové pandemie rozpili. Psycholožka Jitka Vodňanská v rozhovoru pro Deník N před důsledky alkoholu varuje: „Někteří lidé už byli z alkoholu tak dezorientovaní, až byli agresivní. Jako náš prezident. Na tom vidíte, kam to vede – že ten vysoce inteligentní člověk je najednou neochráněný nějakou etikou, protože ta se v alkoholu rozpouští.“

Jsou v současnosti Češi v napětí?

Myslím, že během pandemie se sáhlo lidem na nějaké bazální jistoty. Neumím posoudit, jak je na tom celá společnost, ale podle toho, jaký nával a příliv klientů teď zažívám, bych řekla, že spousta lidí si sáhla na dno. Sáhli si na svoji konečnost, na potenciální smrt. A to s sebou vždycky vyplaví i nějaké skryté neozřejmené stíny. Hrůza, strach, nedokončené věci… Řekla bych, že spousta citlivějších lidí se cítila ohrožených. Tím slovem „citlivějších“ myslím, že nemysleli jen na tělesnost. Že začali se svou duší nebo svým příběhem něco dělat.

Což je vlastně asi dobře, ne? Lékař Martin Anders z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK říká, že u nás chodí k psychologovi či psychiatrovi jen malá část lidí, ve skutečnosti odbornou pomoc podle něj potřebuje až třicet procent z nás.

Já bych řekla, že ještě víc. Všichni procházíme nějakými vývojovými stadii a na té hranici, na těch přechodech je vždycky dobře, když je s námi nějaký rádce, mentor či terapeut. Dříve tuto roli plnili prarodiče. Moudré babičky a moudří dědečkové, to se dnes úplně pomíjí. Opravdových učitelů, kteří v sobě mají celý vějíř hodnot, je v jakémkoli oboru málo. A teď nemluvím jen o vědomostech, ale také o etice. Mluvím o učitelích, kteří dokážou předat informace, jak zacházet se svým životem, kteří jsou zodpovědní… Když lidé mají svou duši umístěnou pouze v rozumu, v hlavě, bohatství, které máme, když žijeme plnohodnotný život, úplně opomíjejí.

To je dlouhodobá práce na sobě samém.

Já dělám terapie a supervize mnoha lidem. To je to, co mě celý život neskutečně a stále stejně baví. Pracuji s lidmi, kteří se snaží porozumět smyslu svého života, pracují na sobě a na své duši. S takzvaně normálními, s všedními bolestmi, ale i se špičkovými kouči, manažery, kteří pracují ve špičkových institucích, i v nadnárodních společnostech… A to mě hodně těší. Jsou to koučové, kteří nejsou jen pracovními roboty. Jsou to lidé, kteří jdou vědomě nějakou svojí spirituální cestou. Mluví o svém stínu, o víře. A to je v naší společnosti veliká změna. Alespoň

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější