Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Black metal nám dal svobodu, říká frontman norské kapely Wardruna a autor hudby k seriálu Vikingové

Jádro Wardruny. Foto: Esper Winther
Jádro Wardruny. Foto: Esper Winther

Jednou z hvězd letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava měl být norský ansámbl Wardruna, navazující na tradici skandinávské lidové hudby uplynulých staletí. Colors se po pořízení rozhovoru přesunuly na rok 2021, ale i v posunutém programu naštěstí Wardruna figuruje. Souboru navíc vychází nové studiové album Kvitravn a krom toho jsou mnohá jejich témata současnější, než by se mohlo zdát. Einar Selvik hrál v devadesátých letech severský black metal, aby se později našel v moderně pojatém folkloru.

Celý svět prochází pandemií. V norském národním kulturním dědictví má výjimečné místo cyklus Černá smrt (Svartedauen) novoromantického malíře Theodora Kittelsena. Zobrazuje morovou ránu, která Skandinávii zasáhla v roce 1349, jako shrbenou stařenu putující s hráběmi krajem od stavení ke stavení. V norském umění rezonuje toto dílo dodnes, bylo i vám inspirací?

Mým původním kulturním zázemím byla metalová scéna devadesátých let. Jí byla Kittelsenova tvorba zásadní inspirací. Nejen Svartedauen, ale i celá řada dalších jeho motivů nebo jeho konceptuální uchopení přírody, mýtů a folkloru. Pro mě bylo důležité právě toto propojení s folklorem, ústní tradicí, jejími legendami a písněmi.

Ukázka z cyklu Černá smrt Theodora Kittelsena. Foto: Wikimedia

Vedle Kristoffera „Garma“ Rygga (projekt Ulver, respektive vydavatelství Jester Records) dnes patříte k nejznámějším umělcům, kteří vzešli z norské blackmetalové scény devadesátých let, dnes jsou však průkopníky jiných estetik. Co vás vedlo k opuštění známého terénu?

Rock a později metal byla hudba, na níž jsem vyrůstal. Ale stejně tak jsem už tehdy poslouchal i hudbu klasickou nebo tradiční. Odjakživa jsem dělal víc věcí najednou, ale většinu dospívání jsem zasvětil hraní právě téhle hudby. V roce 2000 jsem se stal bubeníkem Gorgoroth, nahrávat a vystupovat s jednou z předních kapel v oboru bylo zřejmým vrcholem mojí kariéry.

Paradoxně to pro mě už v tu chvíli bylo víc zaměstnání než cokoli osobního. Měl jsem potřebu věnovat se něčemu osobnějšímu, co by více odráželo moje skutečné touhy a potřeby. Postupně u mě převážil zájem o world music, o severské kulturní tradice a jejich historii. Po přelomu tisíciletí jsem se proto soustředil na vizi, kterou jsem už nějakou dobu nosil v hlavě a která měla s mými skutečnými kořeny společného mnohem více.

Co vám na black metalu v raných devadesátých letech imponovalo?

Předně to byla opozice

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější