Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejlepší šermíř nechtěl hrát Mozarta. Nosil na zádech legendu a to mu pomohlo

Alex Choupenitch začal s šermem v devíti letech. Zlom přišel, když začal trénovat s běloruskou šermířskou legendou Romankovem. Foto: Jan Pelikán
Alex Choupenitch začal s šermem v devíti letech. Zlom přišel, když začal trénovat s běloruskou šermířskou legendou Romankovem. Foto: Jan Pelikán

Fleretista Alexander Choupenitch se narodil v Brně běloruským operním pěvcům, kteří chtěli, aby byl odmala maximálně vytížený. A tak malý Alex vyzkoušel vedle klavíru také hokej, karate nebo fotbal, ale nakonec zůstal u šermu, kterému se věnuje od devíti let. Nyní šestadvacetiletý fleretista dlouhodobě patří do užší světové špičky. I díky původu svých rodičů dostal v dětství příležitost trénovat s běloruskou šermířskou legendou Alexanderem Romankovem, což výrazně přispělo k jeho dosavadním úspěchům. Choupenitch v rozhovoru pro Deník N popisuje svou cestu českého šermířského průkopníka i to, proč mu nevadí, že nedělá nějaký jiný, populárnější sport.

Kdy jste začal s šermem?

V devíti letech, nebo možná už v osmi, ale hned nato jsem podstoupil operaci slepého střeva, takže jsem pořádně začal až rok po operaci. Tehdy jsem vůbec netušil, co se okolo děje, protože to není stejné, jako když přijdete poprvé na fotbal a hned ho hrajete.

Věděl jste předem něco o šermu?

Vůbec, nikdy předtím jsem o šermu neslyšel a neměl jsem ani žádnou představu. Mamka prostě jednoho dne řekla, že jdeme na trénink, tak jsem šel. Nejdřív mě ani šerm tolik nebavil, protože první rok ani nešermujete. Ze začátku jsme se zaměřili na pohybovou přípravu, hráli jsme florbal, vybíjenou a na konci jsme dvacet minut cvičili šermířské nohy, což vypadá trochu jako balet. Do té doby jsem to nikde neviděl, ale s kamarádem Martinem Čurdou jsme se na sebe koukali a těšili se, až budeme zase hrát florbal.

Další problém byl, že když jsem začínal, nebyl u nás ani žádný šermířský obchod, takže mi vybavení musel přivézt z Budapešti taťka, který jako operní pěvec hodně cestoval. Pamatuju si, že jsem na něj tehdy čekal na vlakovém nádraží v Brně. Takže jsem byl první z té mladší skupiny, kdo měl vybavení a mohl šermovat.

Vedle sportu jste se ale od dětství věnoval i hudbě. Na co jste hrál?

Hrál jsem sedm let na klavír, mám dokonce vysvědčení a dostal jsem jedničku. Původně to totiž bylo tak, že jsem přišel za mamkou, že bych rád hrál na klavír, o sportu jsem nic doma neříkal. Mamka byla ráda, protože je taky operní pěvkyně, ale postupem času jsem zjistil, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Sport

V tomto okamžiku nejčtenější