Elegantní práce českých vědců: Smrdutá zmrzlina ukazuje cestu ke kovové vodě

Během dvacátého století došli vědci k překvapivému závěru, totiž že tyto roztoky při dostatečně vysoké koncentraci alkalického kovu mají samy kovový charakter. To je velmi nezvyklé chování. Jeho vysvětlení se skládalo krůček po krůčku. Nynější studie přidává do mozaiky podstatný kus.

Sodík

K zábavnějším okamžikům školní chemie patřívala ukázka rituálního vhození kousku sodíku do vody. Dobrý učitel dokáže z tohoto prostého a nikdy neselhávajícího pokusu udělat velkou show. Efektní malý výbuch, k němuž dojde, jakmile se šupinka kovu dotkne hladiny, často vylepšený ještě o vyšlehnutí plamene, má sugestivní přitažlivost. Kdo ho jednou viděl, nezapomene.

A takový student si možná položí pár doplňujících otázek (nebo mu je šikovný učitel podstrčí). Co se to přesně děje? Kde se bere síla, která se tu zjevně uvolňuje? Když se pokus trochu pozmění, budou se dít podobné věci?

Sodík spolu s lithiem, draslíkem a třemi exotičtějšími prvky patří mezi tzv. alkalické kovy. Jak to u prvků sdílejících jeden sloupec periodické tabulky bývá, jsou si alkalické kovy navzájem velmi podobné, zejména ty první tři, které jsme vyjmenovali. Jsou lehčí než voda, takže na ní plavou. Mají vzhled lesklého stříbra, ale jsou tak měkké, že se dají pohodlně krájet nožem. Nic z toho ale normálně neuvidíte, protože jsou velice reaktivní, nevydrží v čistém stavu. V přírodě se vyskytují velice běžně, ale výhradně ve sloučeninách, jedním příkladem z mnoha je kuchyňská sůl neboli chlorid sodný, NaCl.

Přečtěte si také

Ráno si vezmeš antabus. Co říká věda o léku proti alkoholismu, jehož nová využití mu vynesla pověst zázraku

Proto také nějakou dobu trvalo, než byly tyto prvky v kovovém stavu ze sloučenin připraveny. Sodík a draslík v kovovém stavu jako první izoloval sir Humphry Davy v roce 1807, a to tehdy hypermoderní metodou – elektrolýzou. Když už ty kovy měl, bylo