Deník N

Před sto lety ztratily Uhry 70 procent svého území. Dnes Orbán velebí spojence nacistů Horthyho, že se s tím nesmířil

Touto mapou území, které Uhry ztratily po první světové válce, si některá maďarská média ještě dnes připomínají stoleté výročí Trianonské smlouvy.
Touto mapou území, které Uhry ztratily po první světové válce, si některá maďarská média ještě dnes připomínají stoleté výročí Trianonské smlouvy.

Před sto lety uzavřely vítězné mocnosti první světové války a jejich spojenci další z takzvaných pařížských smluv, které mimo jiné překreslily tehdejší mapu Evropy. Ta podepsaná ve francouzském zámku Velký Trianon udělala z kdysi rozsáhlého Uherského království současné nevelké Maďarsko. Trauma, které tento krok Maďarům způsobil, v sobě mnozí živí dodnes. Premiér Viktor Orbán si dokonce v ústavě z roku 2011 „otevřel zadní vrátka“ pro případ, že by se naskytla možnost vrátit zemi její „historická“ území.

Nedlouho před vstupem Spojených států do druhé světové války prý americký novinář zpovídal maďarského vyslance ve Washingtonu: „Maďarsko je království, že? Kdo je v současné době králem?“ „Krále nemáme, státu vládne regent admirál Horthy,“ odvětil vyslanec. „Aha, to tedy námořnictvo musí mít v Maďarsku velký vliv.“ „Nemáme moře, natož námořnictvo.“ „Vstoupili jste do války se Sovětským svazem,“ nedal se odbýt novinář. „Máte nějaké územní nároky vůči sovětskému Rusku? Nebo vůči jiným státům?“ „Vůči SSSR nikoli,“ konstatoval ambasador, avšak připustil nároky vůči Slovensku a Rumunsku. „A s těmi jste též ve válce?“ „Nikoli, jsou to naši spojenci.“

Admirál Miklós Horthy. Foto: Wikimedia Commons

Historka je to výstižná bez ohledu na skutečnost, zda se doopravdy odehrála. Trefně totiž vystihuje maďarské postavení po první světové válce a během té druhé. Činila tak i dobová hádanka: „Království bez krále, v jehož čele stojí admirál bez moře a loďstva – co je to za stát?“

Londýn na Dunaji

Šlo o stát, jemuž dala podobu první světová válka a několik měsíců válek a státních převratů následujících bezprostředně po ní. Formálně se vše završilo před sto lety, 4. června 1920 na zámku Velký Trianon ve Versailles, podepsáním mírové dohody s Maďarskem, jež coby Uherské království v rámci habsburské monarchie patřilo k poraženým první světové války.

Země ztratila přístup k moři, přes sedmdesát procent území a skoro dvě třetiny obyvatelstva. Ovšem nejen toho etnicky jiného než maďarského, poněvadž 3,5 milionu Maďarů (každý čtvrtý příslušník tohoto národa) se ocitlo na území cizího státu (Československa, Rumunska, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců neboli Jugoslávie a Rakouska).

Uherské království bylo mnohonárodním útvarem, čili při uplatnění pravidla o sebeurčení národů, prosazovaného americkým prezidentem Wilsonem po první světové válce, se ani nedalo čekat něco jiného než podstatná redukce. Ovšem tato byla až příliš velká, neboť početné skupiny etnických Maďarů zůstaly za hranicemi maďarského národního státu.

Trianon tudíž způsobil tíživé trauma, s nímž se Maďaři složitě vyrovnávali po celé dvacáté století. „Nem! Nem! Soha!“ – „Ne! Ne! Nikdy!“ zní heslo, které zrodila právě Trianonská smlouva a jež vyjadřuje dobové odhodlání Maďarů nikdy se nesmířit s radikální amputací neboli s obrovským zmenšením původního Maďarska (Uherského království) po první světové válce. V různé intenzitě (alespoň třeba nostalgicky) ho většina Maďarů vyznává dodnes, jakkoliv tuto skutečnost otevřeně přizná asi jen menšina.

Dobová demonstrace proti Trianonské smlouvě v hlavním městě Maďarska – Budapešti. Foto: ČTK/Süddeutsche Zeitung

Frustrace z masivní ztráty území Maďary již v roce 1919 vehnala do náruče bolševismu, posléze pod vládu autoritářského režimu a ve třicátých a čtyřicátých letech též ke spojenectví s nacistickým Německem. A lze říci, že v poslední době, zejména za vlády Viktora Orbána, dokonce ožívá.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější