Čtyři důvody, proč by si Izrael i ti, kdo mu tleskají, měli zvažovanou anexi Západního břehu rozmyslet
Komentář Jakuba Záhory: Česká diplomacie i domácí politika zažily nedávno pro někoho asi vítanou změnu, která na čas odvedla pozornost od starostí s koronavirovou krizí. Způsobil ji otevřený dopis jednoho současného a dvou bývalých ministrů zahraničí – Tomáš Petříčka, Lubomíra Zaorálka a Karla Schwarzenberga –, v němž varovali izraelské představitele před zvažovanou anexí části Západního břehu Jordánu, který je mezinárodním společenstvím uznáván jako součást palestinských území. Ponechme teď stranou sympatie k té či oné straně sporu, v jejichž duchu se již tradičně nesly reakce z Hradu, od nejrůznějších politiků, novinářů i veřejnosti, a podívejme se, co by taková anexe znamenala nejen z hlediska mezinárodního práva, ale i pro samotný Izrael.
Z jednání a některých projevů nově vzniklé izraelské vlády vyplývá, že by některé části Západního břehu mohla připojit již začátkem července. Tento krok má své historické precedenty – z minulosti známe anexi východního Jeruzaléma dobytého izraelskou armádou během tzv. šestidenní války v roce 1967, stejně tak byly k Izraeli oficiálně připojeny Golanské výšiny obsazené ve stejném konfliktu.
A ačkoliv jsou oba tyto kroky stále odmítány velkou částí mezinárodní komunity, administrativa Donalda Trumpa uznala Golany jakožto součást Izraele a přesunutím americké ambasády do Jeruzaléma uznala i anexi jeho východní části jako neproblematickou.
Uskutečnění současných plánů by obnášelo připojení části Západního břehu Jordánu jakožto nedílné součásti izraelského státu, podle dostupných informací by se jednalo zhruba o 25 až 30 procent jeho plochy. Ačkoliv zatím nepanuje jasná shoda na přesných hranicích území, které by mělo být anektováno, bude se určitě jednat o oblast strategicky významného údolí řeky Jordán a o okolí Jeruzaléma.
Což jsou území, která jsou nyní na základě dohod z Osla z poloviny 90. let pod plnou izraelskou kontrolou a nachází se na nich největší izraelské osady, jejichž obyvatelé jsou ve všech ohledech plnoprávní izraelští občané. Dosud ale toto území nebylo teritoriální součástí izraelského státu a jeho status byl i z hlediska izraelského práva a politického systému komplikovaný a nejednoznačný.
Řada komentátorů má za to, že k anexi nakonec nedojde. Například Jan Fingerland ve svém komentáři v ČRo poznamenal, že Netanjahu se pouze snaží získat politické body „proosadnickou“ rétorikou mezi pravicovými voliči a voličkami.
Je pravdou, že Netanjahu již zábor sliboval v minulosti a následně ze svých slibů vždy vycouval. Současná domácí i mezinárodní konstelace ale nikdy nebyla pro anexi příznivější. Všichni členové vládní koalice
