Hrůzy i krásy spálené země. Do kin míří strhující dokumenty Pro Samu a Země medu

Tragédie zachycené ve strhujících dokumentárních filmech Země medu a Pro Samu jsou dvojího typu. První z nich přináší tragédii ve vznešeném smyslu antické hry: vypráví o vzepření se určitému řádu a následném trestu. Druhý snímek se odehrává na pozadí velmi současné tragédie humanitární: je příběhem ze syrského města Aleppo těžce zkoušeného během tamní občanské války. Katastrofa v Zemi medu má podobu spíše metaforickou, připomínající například biblické rány, katastrofa v Pro Samu je naopak zcela konkrétní, počitatelná na jednotlivé lidské životy. Oba navenek velmi odlišné filmy si jsou zároveň vnitřně blízké.

Země medu původně vznikala jako přírodopisný snímek z odlehlé oblasti v Severní Makedonii. Dokumentaristé Tamara Kotevska a Ljubomir Stefanov však natrefili na nesmírně charismatickou protagonistku a stali se svědky konfliktu, jenž jejich film posunul do úplně jiného žánru. V opuštěné vesnici v horách žije stárnoucí Hatidže, která se stará o svou nemohoucí poloslepou matku. Spolu s ní, se psem a kočkami bydlí v chatrči bez elektřiny či tekoucí vody. Coby poslední z rodu chovatelů divokých včel Hatidže zajišťuje obživu tím, že sbírá med ze včelstev v širokém okolí a chodí ho prodávat na trh do metropole Skopje vzdálené několik hodin cesty. Klid a cyklické bezčasí tradičního způsobu života však naruší příjezd hlučné nomádské rodiny se sedmi dětmi a stádem dobytka. Když hlava rodiny Hussein zjistí, za kolik se dá med prodávat, rozjede agresivní „podnikatelský plán“, který křehkou rovnováhu v kraji rozvrátí.

Ve filmu Pro Samu je jakákoliv rovnováha dávno v troskách: z Aleppa