Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

O Juráčkovi z druhé strany zrcadla. Vycházejí chybějící dílky z životního puzzle filmaře, jenž se vymykal – i sám sobě

Daňa a Pavel. Foto: Bohdan Holomíček
Daňa a Pavel. Foto: Bohdan Holomíček

Pavel Juráček, který zanechal v kinematografii 60. let výraznou stopu, byl posedlý motivem paměti. Vzpomínky jeho manželky Dani ale ukazují, že si s pamětí hrál jako se stavebnicí. Upravoval minulost tak, aby byla výhodná pro něj. Nakonec, o nesnadné cestě do vlastní minulosti je i jeho film Případ pro začínajícího kata.

Čas je sice milosrdný, ale také nic nezapomíná. O určitých jevech a dějích si můžeme udělat ucelenější obrázek až s odstupem času, protože některé dílky z celkové skládačky byly úmyslně potlačeny. Kniha Dani Horákové O Pavlovi je hodně velkým chybějícím dílkem do skládačky zvané Deník Pavla Juráčka.

Juráčkovy deníky (vycházejí postupně v nakladatelství Torst) byly okamžitým fenoménem. Vypadalo to, že nikdo není schopný dobu i sebe zrentgenovat a analyzovat lépe než Pavel Juráček, filmový scenárista s neklidným bohémským životem. Občas psal, ale častěji vymetal podniky, navazoval letmé známosti, hodně pil… ale při vší té chaotičnosti málokdy opomněl večer rozevřít poznámkový sešit (dohromady jich bylo kristovských 33) a zapsat si, co jej ten den napadlo, co prožil. Nebyly to obyčejné deníky psané pro vlastní potřebu. Juráček je psal s jedním okem upřeným na budoucí generace, které jej snad docení. Jenže, jak píše Horáková, Juráček lhal. „Všichni mu jako zhypnotizovaní věřili, odmalička až do smrti. Jak také skloubit všechny ty neřesti s oním křehkým, jemným, chlapecky nevinným Pájou, Pavlíkem, s oním Pavlíčkem s pohledem ukřivděného medvídka. A já? Já mu propadla, já ho chtěla. Neprotestovala jsem, když překračoval meze snesitelnosti, když mistrovsky žongloval s mými mindráky („brejlatá intelektuálka“) a vyzmizíkoval můj pud sebezáchovy. Byl můj princ. Opustila jsem kvůli němu přátele, rodinu, Prahu.“

Od facek k ceduličkám

Juráček prožil několik let s Daňou v německém exilu a po těžkém onemocnění se vrátil do Prahy, kde v roce 1989 zemřel. Filozofka Daňa zůstala v Německu a od mytí schodů se postupně vypracovala na novinářku a hamburskou ministryni kultury. Ve svých sedmdesáti letech vyhověla nakladatelství Torst, prošla za zrcadlo do svých vzpomínek a přináší nám zprávu z druhé strany.

Kapitoly o soužití s Pavlem jsou pravidelně prokládány vzpomínkami na tehdejší disidenty a exulanty. (Daňa byla součástí disentu od roku 1970, s Václavem Havlem vedli samizdatovou Edici Expedice.) Soužití to bylo krušné a 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Literatura

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější