Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Evropská komise nabízí Unii revoluční změnu, český premiér hokynářské počty

Proti plánu Evropské komise, který má zejména nejvíce postiženým evropským státům pomoci zvládnout ekonomické dopady pandemie, se zpočátku stavěly hlavně Německo a další bohaté státy. Teď už jsou silně slyšet jen dva jeho odpůrci: Andrej Babiš a maďarský premiér Viktor Orbán (na snímku s kancléřkou Angelou Merkelovou). Foto: ČTK/AP
Proti plánu Evropské komise, který má zejména nejvíce postiženým evropským státům pomoci zvládnout ekonomické dopady pandemie, se zpočátku stavěly hlavně Německo a další bohaté státy. Teď už jsou silně slyšet jen dva jeho odpůrci: Andrej Babiš a maďarský premiér Viktor Orbán (na snímku s kancléřkou Angelou Merkelovou). Foto: ČTK/AP

Komentář Jiřího Pehe: Záchranný balík ve výši 750 miliard eur pro boj s ekonomickými dopady koronakrize, který navrhla Evropská komise, není ve svých důsledcích zdaleka jen jedno z mnoha ekonomických opatření. Pokud by prošel, posílil by zásadně solidaritu evropského Severu s Jihem a výrazně změnil obraz Evropské unie jako společenství, v němž sice sdílíme už téměř vše, ale s dluhy si každá země musí poradit sama v rámci své vlastní fiskální politiky. Česká republika se k návrhu postavila ve své „nejlepší“ tradici pěstované už od dob, kdy zemi vedl Václav Klaus – hokynářsky a bez ochoty pomoci komukoliv jinému než sobě.

Zejména Německo dosud odmítalo zachraňovat státy, které vidělo jako fiskálně neodpovědné, a to dokonce i ty, s nimiž sdílí společnou měnu. Bránila mu v tom nejen tradice vlastní fiskální odpovědnosti, ale i německá ústava a některá rozhodnutí německého Ústavního soudu.

Jenže se zdá, že koronakrize německé ledy prolomila. Kancléřka Angela Merkelová se rozhodla, že výjimečné situace, způsobené pandemií, využije ke krokům, které dosavadní německý postoj zásadně mění. Mohlo by to být její nejdůležitější politické dědictví.

Merkelová si uvědomuje, že pokud by Německo a obecně bohatší evropské severské státy neudělaly nic, v sázce je nejen existence eurozóny, ale možná i samotné EU. Země jižní Evropy, které byly nejvíce zasaženy pandemií, tedy zejména Itálie a Španělsko, by mohly zbankrotovat, což by v nich mohlo způsobit prudký nárůst protievropských nálad.

V obecnější rovině je zřejmé, že pokud by EU kvůli své nečinnosti dovolila ekonomické krizi pustošit některé země více než jiné, je ohrožena existence společného trhu.

Právě výjimečnost a naléhavost současné situace přiměla Německo, aby souhlasilo s opatřeními, která by za normálních okolností byla nemyslitelná. Přišla tak dohoda Merkelové s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem na záchranném balíku ve výši 500 miliard eur, který je v mnoha ohledech v evropském kontextu převratný.

Evropská komise, vedená německou političkou a spojenkyní Merkelové Ursulou von der Leyenovou, francouzsko-německou dohodu pak včlenila do svého oficiálního návrhu, přičemž celkový objem peněz v záchranném balíku navýšila na 750 miliard.

Převratnost návrhů prezentovaných Merkelovou a Macronem a posléze i Evropskou komisí spočívá nejen v tom, že by změnily dosavadní odmítavé postoje evropského Severu pomáhat údajně fiskálně „nedisciplinovanému“ Jihu a že by pomohly zmírnit dopady hospodářské krize v nejzasaženějších zemích, ale i ze dvou dalších důvodů. Tím prvním je idea společného zadlužení Unie na finančních trzích, přičemž dluhy by se měly splácet několik desítek let. Tím druhým pak posílení tendencí k vytvoření skutečné fiskální unie.

Obojí má zásadní politické důsledky. Společné zadlužení by

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější