Deník N

Cítím šanci. Holého molekuly by se měly otestovat proti koronaviru, říká spolutvůrce léků proti AIDS

"Antonín Holý byl velmi opatrný, ale stali se z nás blízcí přátelé." Erik de Clercq a Antonín Holý, 2009. Foto: Archiv UOCHB
„Antonín Holý byl velmi opatrný, ale stali se z nás blízcí přátelé.“ Erik de Clercq a Antonín Holý, 2009. Foto: Archiv UOCHB

Tehdy se taky zkoušelo všechno včetně úplných nesmyslů, jako teď proti koronaviru, je to stejný příběh, vzpomíná na dobu, kdy se objevil zákeřný vir HIV, profesor Erik de Clercq. Belgický biolog a lékař, s nímž český chemik Antonín Holý vyvinul „elegantní molekuly“, které léčí AIDS či žloutenku. Tak jako De Clercq testoval Holého sloučeniny proti virům, testoval si nejprve chemik svého partnera biologa. „Byl velmi podezíravý a opatrný, ale stali se z nás blízcí přátelé, dodnes mi chybí,“ říká De Clercq v rozhovoru s redaktorkami Deníku N.

Jak trávíte karanténu a koronavirovou krizi?

Jsem profesor v důchodu, většinu času jsem doma i normálně, takže mě karanténa příliš nepoznamenala. Ale přibylo mi práce, na stole mám denně čtyři nebo pět vědeckých článků k odborným recenzím pro vědecké časopisy, přicházejí z celého světa.

Sociální kontakty vám nechybí?

Mám jich málo i za normálních okolností. Žiju sám, v těsné blízkosti jen se svými kočkami. S příbuznými se vídám zřídka. Ale editoři z vědeckých časopisů mě kontaktují a chtějí znát můj názor, recenzuji články o koronaviru mimo jiné i pro Nature (jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů světa, pozn. red).

Jednou za týden si dojdu sem na Rega Institut (při univerzitě v Lovani), vezmu veškerou korespondenci, doma na tom pracuju, pak přijdu zase sem a diktuji své komentáře asistentce, která je pak posílá redakcím. Rozhodně se nenudím.

K těm článkům o pokrocích ve studiu koronaviru se určitě dostaneme. Ale chtěly bychom začít u vaší české stopy, která se odvíjí někdy od 70. let. Dodnes k nám pravidelně jezdíte, každý zimní semestr učíte kurz „biochemie v medicíně“ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Zatímco u vás v Lovani už učit nesmíte. Jak to?

Taková jsou zdejší pravidla, v pětašedesáti letech musíte zmizet. Zemřít, nebo zmizet. Už na univerzitě nesmíte zastávat žádnou funkci a nesmíte učit.

Z vašeho tónu je znát hořkost.

Přiznám se, že když mi oznámili, že musím skončit, cítil jsem se ponížený, vážně. Od té doby uplynulo čtrnáct let, ale na mých pocitech se nic nezměnilo. Vnímám to jako nespravedlnost.

Proč musí být lidé, kteří jsou pořád aktivní a jejich věk je vlastně jen známkou nasbíraných zkušeností, odstaveni od vědecké a pedagogické práce? Mám pořád velmi dobrou paměť, dodnes znám všechny detaily a triky a nebezpečí ve virologii, především ve vývoji léků. Pořád bych, myslím, mohl být užitečný, i když je mi 79 let. Je pro mě těžké koukat na vývoj léků jen zpovzdálí…

Antonín Holý a Erik de Clercq (1996). Foto: Archiv ÚOCHB AV ČR

Zvou vás alespoň jako experta na antivirotika do médií? Profesor Holý se novinářům  vyhýbal, ale představuju si, kdyby ještě žil, mohli bychom se přetrhnout, abychom s ním měli rozhovor o možnostech antivirotik proti koronaviru nebo o vývoji léků obecně.

Ne, o to mě nikdy nikdo nepožádal, jsem zde úplně neznámý. Myslím, že i v Česku mě zná mnohem víc lidí. V belgické televizi jsem byl dvakrát, naposledy v roce 1995, kdy byl náš tenofovir (sloučenina, z níž se později stal úspěšný lék proti HIV/AIDS, pozn. red.) úspěšně vyzkoušen na opicích. Ale je pravda, že mediální obraz jsem nikdy nepěstoval.

K Česku tedy máte stále pouto?

Jsem do České republiky, dříve do Československa přímo zamilovaný. Díky spolupráci a hlubokému přátelství s Antonínem Holým, ale

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější