Proč bude cesta k léku a vakcíně na koronavirus tak dlouhá a těžká

Kdyby existoval na covid-19 spolehlivý lék, nebo ještě lépe, kdyby se proti němu dalo očkovat, měli bychom po krizi téměř přes noc. Řešení nejakutnějšího problému lidstva je v rukou farmaceutických firem a jejich výzkumníků. Všechna ostatní opatření nám jen kupují čas.

O novém léku či nadějných výsledcích klinické studie slyšíme v médiích téměř každý den. Někdy to je vyslovený nesmysl vzniklý z nepochopení či senzacechtivosti, někdy jde o nepřesnou interpretaci solidního výzkumu. Kromě toho se situace mění každým okamžikem. Například „Trumpův“ chlorochin (CQ) a hydroxychlorochin (HCQ) brali vědci ještě v březnu velmi vážně, jenže testování postupně odhalilo tak závažné vedlejší účinky, že se v některých zemích klinické studie zastavují, jinde (včetně Česka) alespoň omezují. To je normální situace, právě proto se zevrubné testy dělají.

Zároveň jde o důležitou ilustraci, proč jsou klinické studie (přinejmenším ty seriózní) tak zdlouhavé a pečlivé a proč národní regulátoři (FDA, SÚKL apod.) ani v době koronavirové krize neslevují ze svých požadavků. Kdyby byl CQ a HCQ rychle uvolněn do širokého terapeutického použití – v březnu po tom mnozí volali –, patrně by zabil víc lidí, než zachránil. Řečeno suchým jazykem Státního ústavu pro kontrolu léčiv: „Rozdíl mezi terapeutickou a toxickou dávkou je malý a v případě předávkování nebo nesprávného použití jsou tato léčiva vysoce toxická.“ A správné dávkování pro covid nikdo nezná, to je známo jen pro původní indikaci, tedy pro léčbu malárie (a také revmatoidní artritidy).

Cesta k léku či vakcíně na nově objevený virus je obtížná. Znalost jiných virů pomůže jen částečně. Pokusíme se vysvětlit, proč je vývoj složitý, které preparáty připadají v úvahu a co je o