Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Fenomén Izrael. Kde se v Česku vzala vášeň pro Blízký východ?

Prezident Václav Havel se během prohlídky jeruzalémského Starého města v roce 1997 zastavil u Zdi nářků, nejuctívanějšího posvátného místa židovského náboženství. Foto: ČTK
Prezident Václav Havel se během prohlídky jeruzalémského Starého města v roce 1997 zastavil u Zdi nářků, nejuctívanějšího posvátného místa židovského náboženství. Foto: ČTK

Politická pře o pozici Česka k Izraeli, které jsme byli svědky minulý týden, připomněla jedinečnost i složitost českého vztahu k tomuto blízkovýchodnímu státu. Nevedla se o to, zda být izraelským spojencem, nýbrž jak jím být „správně“. Pro českou společnost je to příznačné. A i Izrael na to, zdá se, spoléhá.

Úvod do studia znepřáteleně bublající pěny politických dní by zněl zhruba takto: jedna skupina lidí, kteří mají v životopise funkci ministra zahraničí ČR, napsala, že Izrael je náš přítel, ale přátelům lze upřímně sdělit názor, že činí omyl. Druhá skupina vrcholných politiků obratem reagovala, že tohoto přítele kritizovat jistě můžeme, ale první skupina ho kritizuje špatně.

Podobné argumentační ostřelování lze najít i u jiných témat. Ale Izrael, případně blízkovýchodní konflikt, se v české veřejné debatě přece jen vymyká – emocemi i tím, že mu Češi dlouhodobě věnují ze zahraniční politiky pozornost jako máločemu.

A teď toho bude ještě víc: Izrael se chystá k anexi části území desítky let známé jako Západní břeh Jordánu. Anexe je mimořádný krok; podobně Izrael připojil Golanské výšiny nebo východní část Jeruzaléma, to bylo ale před čtyřiceti lety.

Nechme teď stranou politiku – proč to vlastně Čechy tolik zajímá? Kde se v nich bere vztah, který izraelské velvyslanectví letos ve výstavě ke třiceti letům obnovení diplomatických vztahů nazvalo záhadným poutem a který je (zřejmě častěji než obyvatele jiných zemí) instinktivně směruje k izraelské optice?

Jeden z mála příběhů, kde jsme obstáli

Česko má od loňska výzkumnou instituci, jejímž posláním je i studium tohoto fenoménu: Herzlovo centrum izraelských studií na Univerzitě Karlově. Vede ho Irena Kalhousová, která se léta specializuje na Blízký východ a o vztazích středoevropských zemí a Izraele psala doktorandskou práci.

„Jako Češi nejsme až tak výjimeční v tom, že nás ten konflikt fascinuje, takových lidí je řada i jinde. Výjimeční jsme tím, že velká většina lidí inklinuje, možná až instinktivně, k proizraelskému pohledu,“ říká Kalhousová úvodem rozmluvy s Deníkem N.

Sentiment k jiné zemi se nedá vypočítat matematickými vzorci. Ale čeští politici přes všechny zvraty udržují proizraelský kurz nikoliv bez podpory obyvatel. Jako by se Češi na mnoha dějinných křižovatkách často vydali tou cestou, která proizraelské smýšlení podpořila. Nebo na ni byli postrčeni: ještě za hilsneriády stál T. G. Masaryk proti antisemitským předsudkům valné části národa.

Následná první

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Blízký východ

Historie

Izrael

Palestinská území

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější