Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

3:0. Volba radních ČT ukázala, že Babiš & spol. vidí v ochromené a unavené zemi jen snazší kořist

Demonstrovat za nezávislost veřejnoprávních médií dnes nejde. Babiš využil okno příležitosti k útoku na ČT. Foto: ČTK
Demonstrovat za nezávislost veřejnoprávních médií dnes nejde. Babiš využil okno příležitosti k útoku na ČT. Foto: ČTK

Komentář Jana Moláčka: Středeční volbou trojice radních ČT skončila koronavirová doba, kdy se Andrej Babiš pokoušel vystupovat konsenzuálně, a apeloval na solidaritu a ohleduplnost. Premiér se vrátil na válečnou stezku maximální uzurpace moci v Česku a nezaváhal k tomu zneužít i moment, kdy je země vyčerpaná karanténou, lidé mají jiné starosti a některá omezení stále platí. Proti volbě radních tak například není možné demonstrovat. Omezení svobod přitom lidé respektují, protože důvěřují tomu, že mají chránit zdraví. Pokud Babiš vyvolá podezření, že zákaz větších shromáždění platí ve skutečnosti proto, aby si on mohl dělat, co se mu zachce, pak si hraje s potenciálně velmi nebezpečným ohněm.

Schválně si tipněte, který politik si na Facebook napsal následující triumfální vyznání: „Dnešní volba nových radních do Rady České televize se ve Sněmovně povedla – 3:0 🙂 Luboš Xaver Veselý, Hana Lipovská a Pavel Matocha – přesně podle mých představ 👍 100% zásah ✌️“?

Byl to Tomio Okamura, ale to není tak důležité. Klidně to mohl být Andrej Babiš, Václav Klaus mladší nebo Miloš Zeman. Nebo bohužel taky kardinál Dominik Duka či ombudsman Stanislav Křeček a řada dalších politiků či veřejných osobností. Opěvované vítězství 3:0 je totiž vítězstvím celého pomalu, ale jistě bobtnajícího mocenského konglomerátu, který v České republice postupně naplňuje volební heslo „Tato země je naše“.

Že se tento mocenský konglomerát stále formálně dělí na vládu a opozici, prezidenta a vládu, moc a instituce, které by měly být z podstaty či zákona jejím korektivem jako církev nebo ombudsman, může zmýlit leckoho, kdo je zvyklý na to, že pojmy mají nějaký význam. Ten se ale vytrácí – SPD či Trikolóra jsou opozicí ve stejném smyslu, v jakém byly volby v komunistickém Československu volbami. Formálně ano, fakticky ne.

Tento mocenský konglomerát zaútočil na Českou televizi způsobem, který nepřipouští pochybnosti – chce, aby byla jeho součástí i ona, a při realizaci tohoto plánu nebude brát zajatce. Žádné kompromisy, žádné ohledy. Počítá se jen vítězství s nulou na straně soupeře.

Apely na soudržnost posloužily, teď zase postaru

Pro citlivější povahy to může být studená sprcha po týdnech, během kterých Andrej Babiš apeloval na ohledy a soudržnost. Všichni, včetně jeho odpůrců, to respektovali. Společnost měla důvěru v karanténní opatření, až na excesy typu zavřených hranic směrem ven, a respektovala je. Důvod byl jednoduchý – lidé věřili, že mají chránit zdraví.

Češi k sobe po dlouhé době opět našli cestu při něčem jiném než společném skákání při hokeji. Každá zodpovědná vláda by se pokusila probuzený étos vzájemnosti využít – v nadcházejících těžkých časech by se nám zatraceně hodila obětavost i ochota uskromnit se a podržet jiné, i když jsou to třeba voliči jiného prezidentského kandidáta.

Babišovi se ale hodilo něco jiného – okno příležitosti, kdy je společnost vyčerpaná, nesmí se demonstrovat, veřejná debata je ochromená, lidé mají jiné starosti. Těžko si představit, že by včerejší průlom do Rady ČT tak snadno prošel za normálního stavu. Tlak veřejného mínění by donutil Babiše k částečným ústupkům. Alespoň jednoho z kandidátů by nejspíš nahradil někým méně kontroverzním nebo by udělal gesto směrem ke skutečné opozici. Podobně jako byl Babiš nucen nechat padnout kandidáta ANO do Rady ČTK Michala Semína poté, co se proti němu postavila například Federace židovských obcí kvůli jeho protižidovským postojům vycházejícím z katolického fundamentalismu.

Babiš definitivně hodil za hlavu slova o ohleduplnosti, prosby o shovívavost a apely na zodpovědnost z koronavirových projevů, za něž sklidil pochvalu i od svých kritiků. Pokud je vůbec kdy myslel vážně.

„Epidemii koronaviru společně zastavíme, jen když si budeme důvěřovat,“ prohlásil v březnu premiér, aby při první příležitosti zavdal důvod k podezření, že zákaz shromáždění platí hlavně proto, aby si on mohl bez odporu dělat, co se mu zachce.

Problém nejsou jiné názory, ale ochota posloužit

Babišova mocenská mašina samozřejmě může používat parlament způsobem, který předvedla. Dělat něco jen proto, že můžu, ale není vždy rozumné. V zemích, kde se počítá se střídáním stran u vlády, bývá obvyklejší, že aktuální moc nevyužívá svoje možnosti na sto procent. Ví, že za pár let bude v opozici a ocení, když s ní bude druhá strana jednat férově. I pro společnost je respekt k rámcovým pravidlům, v nichž se odehrávají politické střety, lepší než drcení oponentů stylem K. O. Babišova snaha uzurpovat moc ne na sto, ale raději 150 procent je varovným signálem a známkou toho, že s žádným střídáním u kormidla nepočítá.

Často opakovaným argumentem příznivců nově zvolených radních je tvrzení, že na nich jejich odpůrcům vadí jejich názory. Není to pravda, ač se z této lži hlásné trouby moci snaží pravdu tisícerým opakováním udělat.

Nikomu opravdu nevadí, že je Hana Lipovská konzervativní katolička, a pokud jde o moderátora Lubomíra Veselého – vy snad znáte nějaké jeho názory, kromě toho, který svou moderátorskou činností staví nepřehlédnutelně na odiv, tedy že se vždy vyplatí být zadobře s mocnými?

Ne, o názory skutečně nejde. Jde o to, že úkolem nově zvolených radních je zlikvidovat nezávislou veřejnoprávní televizi.

Zaprvé – oba vyslal do rady okruh kolem Václavů Klausů, který se tímto záměrem nijak netají. Předseda Trikolóry – opět ve snaze udělat ze lži tisícerým opakováním pravdu – o ČT mluví důsledně jako o „státní“ televizi a její přeměnu z autonomní veřejnoprávní instituce v organizaci podřízenou přímo vládě po vzoru Maďarska či Polska má v programu své strany.

Hana Lipovská sama, jak Deník N připomněl hned po její nominaci Českou biskupskou konferencí, existenci veřejnoprávní televize explicitně odmítla. Poté sice tento postoj částečně odvolala, otázka ale je, co si myslí opravdu. Lidé se obvykle vyjadřují upřímněji, když nikam nekandidují a nebliká jim vzadu v hlavě vidina vytouženého postu. Hodně napovědět může fakt, že se Lipovská podle svých slov chce radit s Janou Bobošíkovou, která se už jednou nezávislou ČT zlikvidovat pokusila.

Takto se rozumný akcionář nechová

A to je problém. Ne, že by odmítání existence veřejnoprávní televize nebyl legitimní názor. To jistě je a každý ho může zastávat. Měl by ale svého nositele diskvalifikovat z funkce, v níž má zákonem stanovenou povinnost televizi v zastoupení veřejnosti kontrolovat. Tedy přispívat k jejímu řádnému fungování, ne k likvidaci.

Rozumný akcionář – a poslanci zastupující voliče zastávají tuto roli vůči ČT – klidně jmenuje do dozorčí rady své firmy nesmlouvavého kritika či kritičku, kteří budou představenstvu nemilosrdně hledět na prsty. Ale nikdo nejmenuje do dozorčí rady osobu, o které ví, že chce jeho firmu oslabit a připravit k násilnému převzetí konkurencí. Přesně to poslanci udělali.

Moderátor Veselý Deníku N řekl, že poslance zřejmě přesvědčil svou prací. Nepochybně má pravdu – Babišův mocenský konglomerát totiž chce, aby práce novinářů ČT vypadala přesně jako ta jeho. Tedy poskytovala vlídný prostor, v němž si politik může říkat, co chce, bez obav, že by ho připravený novinář konfrontoval či trval na odpovědích na nezodpovězené otázky.

„Xaverovi“ fanoušci občas namítají, že si zve i opoziční politiky, chová se stejně ke všem, a je tedy nestranný. Jenže to je nepochopení smyslu žurnalistiky. Jednak se Veselý ke všem stejně nechová – jeho extempore s redaktorkou pořadu Newsroom ČT ukázalo, že když se mu to hodí, dokáže být až absurdně nepřátelský. A jednak – jak jsem kdysi napsal na Facebooku – novinář, který nechá každého říct, co chce on, aniž mu oponuje, se chová jako rozhodčí, který nikomu nepíská fauly. Takový rozhodčí není nestranný, ale zvýhodňuje týmy, které faulují, což nakonec vede k tomu, že faulují všichni. A to je přesný opak účelu, kvůli němuž jsou ve fotbale rozhodčí a ve společnosti novináři.

Pokud chce někdo zlikvidovat veřejnoprávní televizi, ať prosadí v parlamentu příslušnou změnu zákona. Toho se Babiš bojí, proto se pokouší ČT ovládnout prostřednictvím lidí, kteří se budou snažit ČT oslabit ekonomicky a házením klacků pod nohy, kde to jen půjde.

Že unavená a ochromená země nemůže své klíčové médium účinně bránit? Pro Babiše tím líp.

Velký speciál Dějiny Ukrajiny a Dějiny Ruska od Petra Koubského právě v trafikách!

Na základě velkého zájmu jsme připravili nové vydání speciálů o dějinách Ukrajiny a Ruska od Petra Koubského. K dispozici je ve většině trafik po dobu tří týdnů do vyprodání. Za cenu 50 Kč získáte 56 stran hutného čtení, které neztrácí svou informační hodnotu.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější