Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chudoba se týká půl milionu českých dětí. Rodiny jako první škrtají školní obědy

Ilustrační snímek. Foto: ČTK
Ilustrační snímek. Foto: ČTK

Ministři a poslanci debatují nad tím, zda zavést obědy zdarma pro děti, které chodí do mateřských a základních škol. Kolik dětí vlastně opravdu obědy zdarma potřebuje, protože jejich rodiny si je nemůžou dovolit, je obtížné zjistit. Podle analýzy Deníku N jsou v pásmu příjmové chudoby domácnosti se zhruba půl milionem dětí.

Původně s návrhem na obědy zdarma přišla poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová z ČSSD, ve vládě jej prosazuje ministryně sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Podle Maláčové by obědy zdarma pomohly nejméně půl milionu dětí, jejichž rodiny jsou ohrožené chudobou nebo mají problémy při nenadálých výdajích. „Je to počet dětí čerpajících přídavek na dítě plus asi deset procent dětí, které jsou těsně nad hranicí násobku životního minima,“ uvedla Maláčová pro Deník N.

Premiér Andrej Babiš (ANO) prosazuje, aby stát hradil obědy rovnou všem dětem. Pokud by šlo o poslední předškolní rok a všechny děti na základních školách, týkalo by se to necelého milionu žáků a opatření by vyšlo asi na šest miliard korun ročně. Opozice však namítá, že tak budou na obědy zdarma chodit i děti bohatých rodičů, které je nepotřebují, a že už dnes existuje adresná podpora chudých rodin, která je dostačující. Do tohoto programu ministerstva práce se však odmítly zapojit čtyři kraje, které argumentují buď přílišnou administrativní náročností, nebo tím, že jde o další dávku pro nepracující rodiče.

Kolik dětí opravdu obědy zdarma potřebuje, protože jejich rodiny si je nemůžou dovolit, je obtížné zjistit. Ministerstvo práce a sociálních věcí neposkytlo Deníku N žádnou analýzu ani na přímý dotaz a neziskové organizace mají jen odhady. Závěry ministerstva a neziskových organizací však naznačují, že se problémy s nedostatkem peněz na jídlo týkají v obrovské míře především samoživitelů.

509 tisíc dětí v pásmu příjmové chudoby

„Při přípravě tohoto opatření vycházíme z faktu, že 3,4 procenta úplných rodin a 16,3 procenta neúplných rodin v Česku je ohroženo příjmovou chudobou. Zároveň si například přes třicet procent domácností nemůže dovolit neočekávaný výdaj ve výši deset tisíc korun a jíst obden maso,“ uvedla Barbara Hanousek Eckhardová z tiskového oddělení ministerstva sociálních věcí.

Podle Jany Skopové z neziskové organizace Women for Women, která začala platit obědy chudým dětem před pěti lety jako první a dnes podporuje přes sedm tisíc dětí, je nedostatkem a chudobou ohroženo nejméně sto tisíc dětí v Česku. „Naše organizace prováděla v roce 2015 velmi detailní průzkum samoživitelů, kterých je asi 255 tisíc. Jeho závěry hovořily mimo jiné o tom, že 83 procent samoživitelů tvoří ženy. Dále 95 tisíc domácností s jedním rodičem a alespoň jedním dítětem ekonomicky závislým na rodičích, tedy téměř jedna třetina ze všech, jsou ohroženy chudobou,“ vysvětlila Skopová. Dodala, že jde o deset procent z celkového počtu dětí mezi šesti a patnácti lety.

Evropské statistiky pokládají za hranici příjmové chudoby hodnotu 0,6 mediánu čistého průměrného příjmu na osobu. Tedy včetně nepracujících, dětí či seniorů. „Za rok 2016 je to 13 308 korun. Údaj za rok 2017 bude k dispozici na jaře 2019,“ sdělil Jan Cieslar, mluvčí Českého statistického úřadu. To znamená, že chudým lidem musí stačit částka 7985 korun a méně na osobu a měsíc.

Podle analýzy Deníku N se v pásmu příjmové chudoby v domácnostech s příjmy pod 0,6 mediánu ocitá nejméně 508 tisíc dětí (viz box). Nejméně 370 tisíc z nich by se týkaly obědy zdarma ze současných dotačních programů ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva školství či neziskových organizací, protože jsou ve školním věku.

Jak jsme počítali chudé děti

U domácností s jedním a dvěma dětmi lze počet dětí v pásmu příjmové chudoby podle statistik stanovit přesně, u dalších dvou kategorií (domácnosti s dětmi a žádnou výdělečně činnou osobou; domácnosti s výdělečně činnými osobami a více než třemi dětmi) je třeba počet dětí na domácnost odhadnout. Pro první z těchto případů jsme použili koeficient 1,63 (průměrný počet nezaopatřených dětí na českou domácnost), pro druhý koeficient 3,2 (jde o odhad). Pak už snadno spočteme, kolik dětí je v domácnostech pod 0,6 mediánu. Jde o 508 875 dětí, z toho zhruba 370 tisíc je ve školním věku.

Peníze na tři rohlíky

Reálně však adresnou pomoc v současnosti využívají odhadem jen menší desítky tisíc dětí, k většině potřebných ji stát nedostane. Podmínkou totiž je nárok na pomoc v hmotné nouzi. „Nedosáhla jsem jednou korunou na pomoc v hmotné nouzi a musela jsem platit 450 korun školkovné plus 600 korun obědy, to bylo pro mě hrozné,“ popisuje svoji zkušenost Lucie Maříková z Českých Budějovic, kterou před časem opustil manžel a zůstala sama s dcerou. Do jak dramatické situace se dostala několik měsíců nezaměstnaná žena, ilustruje také to, že s dcerou neměly peníze ani na jídlo, a přesto systémem sociální pomoci propadly.

„Když manžel odešel, měla jsem peníze tak na tři rohlíky. Žádala jsem o dávky, ale ty nedostanete hned, až za několik týdnů. Úřad práce mi nabídl, že mi dceru odebere, než si to vyřídím. Nakonec mi pomohli sousedi, kteří přinesli přebytky z domácnosti,“ popsala Maříková situaci, v níž se typicky ocitá mnoho samoživitelů, především pokud se zpozdí nebo nedorazí alimenty.

Případ paní Maříkové navíc dokazuje, že část chudých rodin nedosáhne ani na adresnou pomoc. Právě proto, že dotace na obědy pro děti mohou kraje odmítnout. „Letos šla dcera do první třídy. Stálo mě to tolik peněz, že na obědy za pět set korun a na dalších sedm set padesát korun na družinu prostě nezbylo. Požádala jsem úřad práce, aby mě zařadil do programu Obědy pro děti. Jenže pak jsem zjistila, že jej Jihočeský kraj nepodporuje,“ popsala svoji zkušenost Maříková.

Chystá proto otevřený dopis hejtmance Ivaně Stráské (ČSSD) a usiluje o schůzku s ní. „Protože jen v jižních Čechách jde nejméně o pět tisíc dětí, které potřebují obědy zdarma,“ dodala Maříková. Jihočeský kraj je totiž jedním ze čtyř krajů, které se nezapojily do dotačního programu ministerstva práce a sociálních věcí. Tomu se podařilo získat z evropských fondů celkem čtyři sta milionů, které umožní podpořit až dvacet tisíc dětí ročně, a to až do roku 2020. Jenže ve školním roce 2016/2017 se z tohoto programu zaplatily obědy jen 3400 dětem na dvou stech školách. Aktuálnější data zatím úřady nemají k dispozici, odhady mluví o asi šesti tisících dětech v minulém školním roce. Letos se kromě Jihočeského kraje nepřihlásil o obědy zdarma ani Ústecký, Pardubický a Olomoucký kraj.

Stigmatizace chudých i jejich vyčlenění z kolektivu

Na tom, že by přinejmenším část dětí měla mít nárok na obědy zdarma, se přitom podle sociologických průzkumů shodne většina lidí. Rozcházejí se v tom, kde by měla být hranice příjmu rodiny, aby na stravu zdarma dosáhla. Podle reprezentativního výzkumu agentury Median z roku 2017 si víc než čtvrtina lidí myslí, že by bezplatné obědy měly dostávat všechny děti, bez dalších podmínek. Přibližně stejně velká skupina lidí by dávala obědy dětem z rodin, jež mají podprůměrný příjem, a třetina respondentů by je poskytla dětem z nejchudších rodin v hmotné nouzi.

Podle sociologa sociologa Daniela Prokopa ideální řešení neexistuje. „Máme tu dvacet až třicet procent rodin, které mají problémy, nemůžou si dovolit nenadálé výdaje a nemají rezervy, takže se můžou nárazově dostat do situace, kdy si musí vybírat mezi nenadálým výdajem a zaplacením několika set korun za teplé obědy dětem ve škole,“ vysvětlil Prokop, který je spoluautorem rozsáhlé analýzy z loňského roku Obědy zdarma v předškolním a základním vzděláváním. Tu zpracovala agentura Median pro nadaci Open Society Fund. Studie podle něj prokázala, že děti, které mohou chodit na obědy, mají méně absencí ve škole a zlepšila se jejich socializace v kolektivu. Nejlepší výsledky pak má jídlo zdarma u dětí v mateřských školách. „Není pravda, že chudé děti obědy zdarma stigmatizovaly. Častěji tyhle obavy ze stigmatizace vyjadřují ředitelé škol, které se do programu nezapojily,“ řekl Prokop.

To potvrzuje i zkušenost samoživitelky Maříkové. „Nikdy nezapomenu, jak dcera prosí, že chce být jako ostatní děti. Tak moc jsou pro děti školní obědy důležité. Nechodila na ně jen deset dní, pak mi přišly peníze. Ale trápilo ji to a pořád dokola se mě ptala, kdy obědy zaplatím, protože se cítila vyřazená z kolektivu, vyčlenění jí bylo nepříjemné,“ popsala Maříková s tím, že vyčleněné z kolektivu jsou naopak děti, které na obědy chodit nemůžou.

Podle sociologa Prokopa je proto důležité, aby na obědy zdarma dosáhly všechny děti, které je potřebují. „Aby byla jednotná pravidla pro všechny školy a nemohl se z toho vyvázat žádný kraj, jako se to stalo teď. Pokud by mohla jedna škola uplatňovat pomoc dětem jinak než druhá, mohlo by to vést k segregaci,“ podotkl Prokop. Podle něj neexistuje žádný výzkum, který by řekl, kolik přesně rodin si nemůže dovolit zaplatit teplé obědy ve škole či kolik dětí reálně hladoví. Jde pouze o odhady.

„Je však jasné, že se to týká vyloučených lokalit a jejich okolí. Ze současných úzce zaměřených dotací například vypadávají pracující lidé s minimálními platy, kteří jsou na hranici chudoby. V naší studii tak konstatujeme, že pro lepší transparentnost a zamezení konfliktům je lepší dát obědy zdarma všem. V té době jsme však neznali náklady takového opatření,“ vysvětlil Prokop s tím, že se přiklání spíše k nějakému jednoduchému identifikátoru chudoby, jako je například nárok na slevu na dani za dítě. „Je to rozšíření slevy na dítě, které by ovšem rodiče museli směřovat přímo na výživu a docházku dítěte do školy,“ dodal Prokop. Náklady na administraci takového opatření by se mohly podle něj zaplatit třeba ze solidárního zvýšení daní nebo zrušením benefitů pro bohatší skupiny daňových poplatníků, jako jsou slevy na úrocích z hypoték.

S přispěním Petra Koubského a Barbory Janákové.

Chudoba

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější